U Maříkova žila chudá vdova, které všichni říkali Dontovka. Na krku měla kupu dětí, a tak dřela od rána do večera. Když jednou sekala louku, šel kolem Krakonoš a dostal chuť na jahody. Ale to si dal! Dontovka ho hnala bez respektu pryč, a to Krakonoše jaksepatří rozzlobilo. Přičaroval jí mohutné vousy a myslel si, bůhvíjak na ni nevyzrál. Jenomže kampak na Dontovku. Okamžitě zarůstající vousy stříhala a spolu s dětmi vyráběla košťata, koberce, záclony. A ženské v okolí popadla závist. Honem se hnaly za Krakonošem a prý ať jim taky dopřeje mohutné brady. Což o to, Krakonoš vyhověl, ale jejich vousy nebyly kouzelné. Byly úplně obyčejné, co se musí každý den holit. Samozřejmě že brzy přišly s prosíkem, aby je jejich okrasy zbavil. Znovu jim vyhověl, ale vousy zmizely i Dontovce. Přišlo jí to líto, jak si teď přivydělá peníze? Ale pán hor ji nenechal na holičkách - mávl holí, spustil se liják a za chvíli u dveří bušil promočený pocestný. A tak k Dontovce do chalupy přišlo štěstí - a taky s vousy.