Josef Plojhar byl nejdéle sloužícím ministrem v našich novodobých dějinách. Své neoddiskutovatelné schopnosti, které ho předurčovaly pro úspěšnou kariéru politika, dal do služby zlu. To ho nakonec dostihlo i ve chvíli jeho smrti, která byla nadmíru symbolická. Režie J. Vávra (Premiéra)
Dokument o životě a politické kariéře Josefa Plojhara, českého římskokatolického kněze a významného politika Československé strany lidové, který se od roku 1945 podílel na upevňování komunistického režimu a kolaboroval s KSČ.
Jako ministr přežil druhou vládu Klementa Gottwalda, vládu Antonína Zápotockého, všechny tři vlády Viliama Širokého a vládu Jozefa Lenárta. Od moci ho odstavil až obrodný proces roku 1968, ovšem po začátku normalizace se vrátil aspoň do zákonodárných sborů. Celou dobu si díky komunistům udržoval vedoucí pozice v Československé straně lidové. Ignoroval okázale všechny církevní zákony a nařízení, za což ho kardinál Beran suspendoval a exkomunikoval, čímž rozpoutal jeden z nejzuřivějších střetů mezi římskokatolickou církví a komunistickou vládou roku 1948. Plojhar byl na přelomu 40. a 50. let expertem komunistické vlády na jednání s Československou biskupskou konferencí. Nesnášel kardinála Berana a prosazoval co největší restrikce vůči jeho osobě. Jako ministr zdravotnictví připravil a prosadil zákon povolující interrupce.
Agent StB jej ve svém hlášení charakterizuje jako člověka lehkovážné povahy, který má rád děvčata a rád pije a jako kněz není pobožný.