Pro Yvetu, Vladimíru a Eduarda rozhodně nebylo jednoduché sebrat odvahu a udělat první krok. Je skvělé, že se nakonec rozhodli přijít do studia! Uvádí E. Janečková. Režie M. Dvořáček (Premiéra)
Yvetě je čerstvých osmnáct. Zatím žije v azylovém domě, pokouší se osamostatnit a definovat svoje místo na světě. Neví ale, odkud má vykročit, kam vlastně patří. Proto by si především chtěla udělat pořádek v hlavě, aby věděla, koho má a s kým může v životě počítat. Pochopila, že se musí pokusit budovat síť kvalitních vztahů, obklopit se těmi správnými lidmi. Proto by se také ráda setkala se svými sourozenci, kteří vyrůstali mimo původní rodinu a v prostředí, které ona považuje za zdravé. Chtěla by obnovit kontakt s mladšími sestrami-dvojčaty Nikolou a Denisou. Poznala je teprve před několika lety, přes sdružení pěstounských rodin. Setkání s tehdy malými děvčátky byla pro Yvetu tehdy velmi důležitá.
Paní Vladimíru trápí konflikt v rodině, kvůli kterému se léta nestýká se svými bratry - Honzou a Jiřím. Kdysi se stalo nedorozumění, Vladimíra byla nespravedlivě obviněná, a vztahy v rodině se pokazily. Sourozenci se tak dlouho neviděli a Vladimíra ani neví, jak bratři žijí, neví nic o jejich rodinách. Na bratry ale stále myslí a sama se sebou svádí boj. Neví, jak by to vyřešila, není pro ni jednoduché nabídnout ruku ke smíru. Je zraněná, ale hrdá, a současně se bojí, že ji bratři odmítnou. Ale čas tak neúprosně letí! Z rodiny už si zůstali jen oni tři.
Eda je celoživotní číšník a svou práci ve známé pražské restauraci má moc rád. Vedle číšnické profese má ale ještě jinou, a taky velkou zálibu: píše povídky a básně. Vydal už čtyři sbírky, inspirované postřehy ze života, vzpomínkami a platonickými láskami. Jednou z takových múz byla Vlasta, spolužačka ze střední školy. Její obraz se objevuje i v Edově poslední, rozepsané knize - tehdy oběma bylo sedmnáct, dnes přes šedesát let. Jak se Edovi vzpomínky na mladická léta v poslední době často vracely, uvědomil si, že o své múze dávno neslyšel. Naposledy se viděli na jednom z třídních srazů, ale to už je hezkých pár let. A tak Edu napadlo, že se pokusí Vlastu vyhledat prostřednictvím Pošty. Rád by jí své dílko ukázal a věnoval. Doufá a věří, že ji to potěší, a těší se, že se společně pobaví a zasmějí.