Filmová hvězda třicátých let s rozporuplným životním osudem získala výrazné herecké příležitosti ve filmech režiséra O. Vávry. Významný režisér, jehož 110. výročí narození si v těchto dnech připomínáme, se po desetiletích stal autorem i jejího portrétu (1995)
Otakar Vávra představoval v prvorepublikovém filmu jedinečného tvůrce, který se vymykal žánrovým šablonám tehdejší kinematografie. Uměleckou náročnost, která tehdejším tvůrcům chyběla, naplno projevil ve snímku Panenství, do něhož nečekaně obsadil tehdy již mezinárodní hvězdu Lídu Baarovou. Díky jeho pevnému režijnímu vedení herečka dokázala přesvědčivě ztvárnit psychologicky nejnáročnější roli své herecké kariéry, a vystoupit tak z jednotvárného stínu předchozích postav mladých zamilovaných dívek. Další výrazné příležitosti jí Otakar Vávra již v období protektorátu nabídl v půvabné a nestárnoucí komedii Dívka v modrém a ve výpravném kostýmním melodramatu Maskovaná milenka. Obsadil jí i do její vůbec poslední české role, v době, kdy se již ocitala v nemilosti národa, v adaptaci románu Karla Matěje Čapka-Choda Turbina. V roce 1945 čekala herečku perzekuce a následně odchod z Československa. Až po padesáti letech se s ní mohl Otakar Vávra znovu setkat, a vznikl tak portrét ohlížející se za hereččiným životem plným peripetií, vzestupů a pádů. Režisérův plán přenést její příběh na velké plátno se však v jeho případě naplnit nepodařilo.