Dobrovolní strážci hranice hlídali beskydské pomezí před loupeživými Uhry, pašeráky i místními zbojníky a jejich odkaz je tu stále živý. Unikátní cestopis, na němž se podílejí čeští i slovenští autoři, objevuje území, která spojuje společná historie, mentalita i tradice. Režie M. Kaboš
Osada Kohútka na hraničním hřebeni mezi Halenkovem a Hornou Marykovou patřila k opěrným bodům valašských portášů. Dobrovolní strážci hranice hlídali pomezí před loupeživými Uhry, pašeráky i místními zbojníky. Jejich odkaz je tu stále živý. Muži v dlouhých kabátech, s mohutnými širáky na hlavě, s pistolemi za opaskem a puškami přes rameno pravidelně přicházejí na pomezí a vzpomínají na dobu, kdy tady byl život skutečně nebezpečný. Z horního Pováží na slovenské straně hranice vystupují do hor chlapi trombitáši. Portáši, kteří první květnový víkend vyrazili na hraniční hřeben, tam nebyli sami. Z horního Pováží, od Púchova tam za nimi přijdou muzikanti Štefánikovci. Hrají na trombity neboli dřevěné píšťaly. Těm větším se říká bačovská trúba, menším pastierský roh. Vedoucí souboru Pavol Štefánik žije v Nimnici, kde trombity také sám vyrábí. "Jsme Valaši cez kopec preguľaný na Slovensko," říká Pavol Štefánik. Dlouhé trouby opřou širokým dolním koncem o kamenitou hroudu a vytrubují do krajiny.