Lidé většinou píší do redakce poté, co mnoho let váhali. Pokud ale na někoho často a rádi vzpomínáme, je jasné, že touha po opětovném shledání nakonec zvítězí. Stejně jako u Josefa, Rudolfa i Zdeňky! Uvádí E. Janečková Režie M. Dvořáček (Premiéra)
Josef byl dlouhou dobu úspěšný v práci. Podnikal, vydělával, budoval, staral se o své nejbližší, plnil jim každé přání. Do chvíle, než ho zradilo srdce. Najednou se jeho priority změnily. Touha po zdraví zvítězila nad dalším stresem a hmotnými statky. V takovou chvíli, navíc ve zralém věku, člověk hledá jiné hodnoty, ty nehmotné. Blízkost rodiny, pochopení, pomoc, podporu a pocit, že je člověk pro své blízké potřebný jen tak, tím, že je. Josef v sobě znovu probudil i vzpomínky na minulost. Na dvě sestry, které mu v dětství zmizely ze života a na které si mnohokrát v životě vzpomněl, protože mu chyběly. Není ta správná chvíle k setkání právě teď?
Rudolf je sice věkem senior, přesto je v nebývalé kondici. Celý život byl velmi aktivní ve všech ohledech a ani nyní nehodlá své životní tempo měnit. Naopak, rád by stihnul víc, než mu nabízí čtyřiadvacetihodinový den. Před pár lety navštívil s manželkou Slovensko, kde prožil dva krásné roky života ve službách armády. I přes odluku od rodiny na tu dobu rád vzpomíná. Co asi dělají "kluci", které tehdy poznal? Tolikrát si slibovali, jak se budou scházet, ale za celých šedesát let to nestihli. Nebyla to chyba?
Zdeňka pracovala jako zdravotní sestra v různých zdravotnických zařízeních. Jako na všech pracovištích, i tady vznikala přátelství, která přerůstala oficiální pracovní vztah. Zdeňčinou kamarádkou se stala Marie. Měly se rády, znaly své rodiny, a i po odchodu na jiná pracoviště si dlouho psaly. Jednoho dne však Zdeňčin dopis zůstal bez odpovědi. Na dlouhé roky. Zdeňka váhala, zda má sebrat odvahu a nechat Marii hledat, bála se špatných zpráv. Přesto touha Marii najít nakonec zvítězila!