Martin je klient sociálního zařízení. Nikdy nežil ve své rodině a od dětství vyrůstal v náhradních institucích pro osoby s menším či větším mentálním postižením. Navzdory prostředí a možnostem, kterých se Martinovi při výchově dostalo, vyrostl v dospělého muže, který se o sebe dokáže postarat. Je schopen pracovat, a dokonce pomáhat ostatním. Nabízí tak svému okolí víc, než se kdy dostalo jemu, a to je obdivuhodné. Přesto i Martin měl nějakou dobu v blízkosti ženu, které říkal "maminko" a možná, že právě ona v něm probudila empatii k ostatním. Uplynulo několik desítek let, kdy Martin "svou Milušku"neviděl, a je zřejmé, že na ni ani nikdy nezapomene.
Nikola i Martin vyrostli bez rodičů. V jejich vzpomínkách chybí ty klíčové, kdy je matka objímá nebo uspává, kdy se cítí milováni. Proč takové vzpomínky nemají? Uvádí E. Janečková Režie M. Dvořáček (Premiéra)