„Vidět svět takový, jaký je, a potom jej milovat, to je největší umění,“ řekl Romain Rolland.

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

25. leden 2001 – † Jiří Wimmer ( 21. 9. 1943)

Herec Jiří Wimmer dokázal odmala pobavit rozvětvenou rodinu i spolužáky ve škole. A tak po maturitě vedly jeho kroky na DAMU.

Osud dal Jiřímu Wimmerovi do vínku spoustu talentu. Nebyl to jenom výborný herec a klaun, ale i šikovný muzikant a kreslíř, básník a sportovec.

Ke všem mimořádným schopnostem mu ale osud nadělil také těžké duševní onemocnění. Deprese. Úlevu hledal v alkoholu, který mu bohužel brzy začal komplikovat život i kariéru.

Čtyřikrát se pokusil o sebevraždu. Neúspěšně. Smrt si ho ale nakonec našla sama. Zemřel tragicky 25. ledna 2001. Srazil ho autobus ve chvíli, kdy přelézal zábradlí na „Kulaťáku“ v pražských Dejvicích. Bylo mu pouhých sedmapadesát let.

28. leden 1596 – Francis Drake († 1. 1. 1540)

Angličan Francis Drake - nebojácný mořeplavec a nejúspěšnější pirát v dějinách. S tichým požehnáním své panovnice královny Alžběty přepadal španělské lodě a osady a do Anglie se vracel s koráby plnými naloupeného zlata.

Byl prvním Angličanem, který obeplul zeměkouli. V roce 1577 vyplul z Plymouthu na lodi s poetickým jménem Golden Hind, tedy Zlatá laň. Proplul Magalhaesovou úžinou, zjistil, že Ohňová země je ostrov a prozkoumal západní břehy Ameriky. Když ve skryté zátoce poblíž Limy narazil na španělskou galéru plnou peruánského zlata, přestěhoval náklad na svou loď a s obrovskou kořistí se vrátil domů.

Královna Alžběta I., která měla z kořisti tučný díl, Drakea přísně pokárala. Když před ní zahanbeně padl na kolena, řekla mu: „Vstaňte, sire Francisi!“ A tak se z piráta stal rytíř.

Španělskému králi Filipovi II. však brzy došla trpělivost. Rozpálený vzteky nejprve vypsal na Drakeovu hlavu odměnu 20 000 dukátů, což je dnes něco kolem deseti milionů dolarů, a když to nepomohlo, vystavěl silné loďstvo a Anglii hodlal dobýt vojensky.

Navzdory silné přesile se mu to ale nepodařilo. Angličané včele s Drakem Španěly potupně porazili a Francise Draka vyhlásili národním hrdinou.
žolík – historie bruslí

Věřte nebo ne, ale historie bruslí je stará nejméně 3000 let. Důvtipný praprapředek použil zvířecí kost, kterou provrtal a otvory protáhl řemínky. Pak si ji přivázal k chodidlu a zkusil se sklouznout po ledu. A bylo to dobré! Později kost nahradil kov a šikovná pomůcka pomáhající v krutých podmínkách přežít začala sloužit také k zábavě. Brusle v průběhu let měnily tvar a materiál, ale všechny se až do 19. století přivazovaly k botám koženými řemínky.

V roce 1848 přišel Bushnell z Filadelfie s převratným vynálezem. Vyrobil celokovové brusle, které se k podrážkám bot připevňovaly pomocí šroubovacích svěrek. Mnozí z vás si je můžou pamatovat. Používaly se ještě v 50. letech minulého století a říkalo se jim šlajfky.

Napevno přímo na boty si brusle poprvé připevnil americký bruslař Jackson Haines v roce 1865. Lépe se mu tak skákalo. Ještě lépe díky svému vynálezu skákal slavný švédský krasobruslař, desetinásobný mistr světa Ulrich Salchow. Mohutné odrazy mu umožňovaly zoubky, které si nechal vyřezat do špiček bruslí.

29. leden 1866 – Romain Rolland († 30. 12. 1944)

Francouzský spisovatel Romain Rolland byl původně profesorem dějin hudby na pařížské Sorbonně. Knihy začal psát proto, aby popularizoval výsledky svého bádání v oblasti hudby, literatury a umění.

V roce 1915 dostal Nobelovu cenu za literaturu za román Jan Kryštof. Peníze s cenou spojené odevzdal do posledního haléře Červenému kříži. Věřil ve vítězství rozumu a lidskou pospolitost. Propagoval ideál všelidské solidarity a harmonické Evropy všech národů.

„Neznáme národy, známe jen lidstvo, které trpí, bojuje a padá, zase se zvedá a kráčí dál v potu tváře, po stezce zbarvené krví. Každé myšlení, které nejedná, je zradou,“ napsal Rolland ve 30. letech a vyzýval ke svolání Světového kongresu proti válce a fašismu.

Romain Rolland odmítl Goethovu medaili, kterou mu nabídlo Göringovo Prusko. Řekl tehdy: „Nemohu přijmout vyznamenání z rukou vlády, která svým programem učinila zločiny proti lidskosti.“

Protestoval i proti mnichovskému diktátu. Nikdy se nevzdal naděje, že se Evropa stane společným chrámem svobodného, jediného, mnohotvárného a věčného Ducha. Zemřel v prosinci roku 1944.

Kdo to byl?

Jeho jméno má většina z nás spojeno s příručkou o pravidlech společenského chování. I díky ní byl potomek knížecího úředníka a velký znalec etikety po převratu v roce 1918 jmenován ceremoniářem kanceláře prezidenta T. G. Masaryka.

Navrhl statut řádu Bílého lva, který dodnes propůjčuje prezident republiky, zavedl úřadování na zámku v Lánech a vypracoval audienční řád. Byl prvním doktorem filozofie na české části Karlo-Ferdinandovy univerzity a členem spisovatelské skupiny Máj. Překládal literární díla z francouzštiny a němčiny a učil matematiku a fyziku na gymnáziu.

Byl také velmi činný v českém olympijském hnutí. Při návštěvě Paříže se setkal s baronem Coubertinem a od té chvíle se nadchl pro myšlenku znovuvzkříšení olympijských her.

Stal se zakládajícím členem Mezinárodního olympijského výboru a prvním předsedou Českého olympijského výboru, který vznikl o dva roky později. Zároveň byl členem České akademie věd a umění a předsedou Klubu českých turistů.

V rámci pravidel soutěže může stejný opakovaně soutěžící divák obdržet cenu jen jednou za kalendářní rok.