Kdekoliv žijete, ať už je to mrazivá Antarktida spalující poušť nebo hluboký oceán, život může být opravdu boj. Jak se zvířata vypořádávají s problémy, kterým čelí? Některá v průběhu milionů let neobyčejným způsobem přetvořila svůj zevnějšek, jiná využívají kapacity mozků.

Ta zvířata, která žijí déle, a déle jim trvá, než dospějí, mají také více času na to, aby se něco naučila a zmoudřela. Za poslední půlstoletí bylo zjištěno, že v myslích zvířat se děje hodně věcí, které nám dříve připadaly nemožné. Používají nástroje, řeší situace díky svým nápadům, myslí druhoplánově, učí se jako my. Když mají dost prostoru a dobrého cvičitele, objevují, jak funguje svět. A když mají dobrou paměť, přetvářejí zkušenosti na know-how a překvapují tvořivostí.

Inteligence
Je možné, aby zvíře porazilo člověka v testu inteligence? Ano! Kjótská univerzita je domovem předních světových odborníků na čísla a práci s pamětí. Nejsou tím však myšleni jen místní vědci, ale také šimpanzi. Ayumu se Narodil na univerzitě a od té doby tam studuje. Už v pěti letech v testech inteligence předčil zdejší vědce a v jedenácti měla jeho paměť výkon, jaký lidé považují za nemožný. Profesor Matsuzawa pracoval více než 30 let už s Ayumovou matkou Ayi, naučil ji japonské znaky pro barvy a úplné základy matematiky. Ukázalo se však, že až její syn je opravdový génius, zvláště když přijde na čísla a paměť. Na obrazovce se mu objeví sada čísel a má jen zlomek okamžiku na to, aby si zapamatoval, v jakém místě se které nachází. Nejenže to zvládne, ale navíc je dokáže uvést od nejmenšího po největší. Není možné, aby to byla náhoda. Kdyby mačkal náhodná čísla, byla by pravděpodobnost jeho úspěchu 1 ku 362 000.

Další skupina zvířat nepřestává udivovat znalostmi přisuzovanými dětem školou povinným. Lachtaní samice Rio v kalifornské Santa Cruz má schopnosti rozvinutější než čtyřleté dítě - umí základní číslovky a celou abecedu. Dokazuje to plněním úkolu, při němž se před ním otevřou dvířka a ukáže se jeden nebo více symbolů. Rio se musí rozhodnout, jestli je to číslo nebo písmeno - musí si ve své paměti vybavit všechny symboly, které se naučila metodou pokus-omyl, a najít ten správný. Rio se musela naučit rozpoznávat nejen každý zvlášť, ale také to, že jsou členy určité skupiny, písmen nebo čísel. Jelikož o tom musí přemýšlet a používat rozum, nejde jen cvičené zvíře, co předvádí naučené triky.

Inteligence se u zvířat může rozvinout i zásluhou člověka. Alexovi, žakovi šedému, se Irene Pepperbergová věnovala 25 let. Po celých těch letech si Alex začal dávat vše ve své hlavičce doopravdy dohromady: uměl mluvit lidskou řečí a odpovědět na otázky, které by vyvedly z míry dítě předškolního věku. Nepopisoval pouze objekty, ale dokonce rozuměl pojmům jako třeba stejný a odlišný. Když uhynul, dostalo se mu tří článků v New York Times i nekrologu v Economistu. V bádání po Alexově úhynu Irene neskončila, jeho nástupce se jmenuje Griffin. Rozpoznává předměty, ví, z čeho různé materiály jsou, jaký mají tvar, umí si vše spočítat, také se učí rozpoznávat písmena a vyslovovat hlásky. Alex exceloval, ale i Griffin už se toho naučil hodně.

Paměť
Ve dvou světových válkách sloužilo téměř půl milionu holubů. Když selhaly všechny běžné formy komunikace, dopravovali životně důležité zprávy. Statečně se i přes nepřízeň počasí a nepřátelskou palbu probojovávali do svého rodného holubníku v pozoruhodně krátkém čase. Jak to funguje, zkoumali badatelé z Oxfordské univerzity. Skupina holoubat začala dvanáctitýdenní výcvik už jako čerstvě opeřená. Při prvním cvičném byl holubník od místa jejich vypuštění vzdálen vzdušnou čarou 8 km, avšak mapování letu prokázalo, že jeden holub uletěl přes 60 km. To dokazuje, že orientovat se v prostoru není pro holuby přirozené, musejí se to naučit. V následujících týdnech byli vypouštěni dál a dál od domova. Někdy sice vzlétli špatným směrem, ale s dobrou strategií: letěli k nejbližšímu městu a sledovali silnice a řeky. Jednoduše využili cvičných letů, oblast si zmapovali a zapamatovali, a podle orientačních bodů doletěli až domů. A úspěšnou pro ně koneckonců byla i účast v holubím závodě, při němž byli vypuštěni v místě, kde nikdy před tím nebyli, 350 km od domova. Nejbystřejší pták se vrátil domů za několik hodin.

Pro mnohá zvířata je paměť důležitá k přežití. Slon potřebuje najít 200 l vody a 150 kg potravy každý den, a když nastane období sucha, je pro něj paměť klíčem k tomu, jak udržet naživu celou svou rodinu. Každé stádo vede nejstarší a nejmoudřejší samice, ostatní členové stáda na ni spoléhají. Z pozorování, která probíhala v jihoafrické Botswaně za pomoci GPS, vyplývá, že čím je vůdčí samice starší, tím více informací má ve své paměti uložených. Nejzkušenější mohou vést stádo i na ohromující poutě po ploše tisíců čtverečních kilometrů. Pamatuje si vzdálená místa, kde jsou napajedla, vědí, kde je tráva nejzelenější, voda nejsladší, kde na akáciích raší nové výhonky, a trefí tam, i když tam byla pouze jednou.

Tvořivost
Když jste tvořiví, můžete uplatnit získané zkušenosti v praxi. Delfíny v Hondurasu naučili jejich pečovatelé nejen signály pro skoky, salta a další akrobatické prvky, ale také k tvoření. Když ho delfíni zaregistrují, mají za úkol použít svou představivost a vymyslet nějakou originální kreaci. Odměnu dostanou jen tehdy, když jsou tvořiví. Pes Tillman z losangelesské Venice Beach zase propadl skateboardingu a stálým vymýšlením něčeho nového se vyloženě baví. Nikdo ho triky nenaučil a nedostává za ně žádné odměny. Čím jede rychleji, tím je šťastnější.

Medvědi a mývalové řeší problémy dokonce natolik tvořivě a úspěšně, že o nich mluvíme jako o škůdcích. Stejně jako v našem případě jsou i jejich největšími přednostmi zvědavost, tvořivost a inteligence. Díky nim mohou využít nově vytvořených příležitostí hned, jak se objeví. A máme důkazy, že čím více výzvám zvířata čelí, tím stanou se inteligentnějšími.

Používání pomůcek
Vědci v zoologické zahradě v německém Lipsku zkoumali, jak si s problémy dokážou poradit orangutani. Připraveno pro ně bylo několik úkolů. V prvním byla na dně vysokého válce, pevně uchyceného ke stěně, umístěna odměna v podobě arašídu. Samice Dakana dostala vnuknutí, po chvíli už nabírala vodu z fontánky, a tak oříšek vyplul na dosah. Dále byla ke kleci připevněna nádoba se šťávou, k níž se orangutani mohli dostat pomocí jedné ze tří pomůcek; další dvě byly k ničemu. Zvířeti však stačil pouze letmý pohled, aby si vybralo tu jedinou vhodnou.

Podobný úkol vědci postavili i před děti a před sojku obecnou, ptáka z chytré čeledi havranovitých. Uvnitř válce měla sojka lákavou pochoutku, ale aby se k ní dostala, musela zvednout hladinu vody, k čemuž si mohla pomoci vybranými nástroji ze sady těžkých a lehkých předmětů. Začala těžkým kamenem, ale pak použila plovoucí korek. Hned po prvním použití korku, který jí nepomohl, už pokračovala jen s kameny. Metodou pokus - omyl sojka zjistila, co k ní odměnu dostane blíže. Studie dokazují, že tito ptáci dokážou podat stejný výkon jako sedmileté děti.

Vědci kdysi měli za to, že používání nástrojů odlišuje člověka od ostatních zvířat. Důkazy z poslední doby však ani zdaleka nejsou tak jednoznačné. Na pozemku jednoho havajského hotelu žije kvakoš, jemuž místní zaměstnanci říkají Hank. Téměř vždy ho od jídla odeženou větší labutě. Když už se ale k nějakému dostane, udělá něco nečekaného. Místo toho, aby ho snědl, hodí ho do vody a vyčkává. Chléb totiž používá jako návnadu na ryby. Je očividné, že ví, že taková potrava pro něj může mít větší hodnotu. Dokonce jí ani neplýtvá na ryby, které jsou na něj příliš velké; místo toho chleba z vody zase vyndává.

Záleží na podmínkách
Tvořivost jedinců do značné míry závisí na prostředí, ve kterém vyrůstali, a na schopnostem získaným díky předkům. Když vědci začali sledovat sýkory černohlavé napříč celými Spojenými státy, zjistili, že chytřejší jedince utváří nepříznivé podmínky: čím je život těžší, tím je to pro mozek lepší. Prokázal to například test, kterého se zúčastnily dvě sýkory černohlavé, které sice vyrostly společně v zajetí, nicméně jejich příbuzní pocházejí z velmi odlišných oblastí: z Kansasu, kde je mírné podnebí a dostatek potravy, a z Aljašky, kde předci museli po generace překonávat ledové příkrovy a sněhové bouře. Pod sklíčkem byl vidět červ, ale pták se k němu mohl dostat jen tehdy, když sklo odstranil. Zhýčkaný pták z jihu ani netušil, jak začít, zatímco ten, jehož příbuzní čelili tvrdým podmínkám Aljašky, na to přišel bez nejmenších potíží. Mozky některých sýkor jsou větší a výkonnější právě proto, že žijí v prostředí náročném na přežití; schopnosti jsou uloženy v jejich DNA.