Úspěch způsobil, že oba přerušili svá vysokoškolská studia a cele se začali věnovat divadlu. Na podzim 1927 se stali členy Osvobozeného divadla. Během sezony 1928-1929 zkusili V&W několik vlastních her. Ve vystouperních dvojice V&W nebyla tradice veseloherních bulvárních divadel, ale mnohem více klaunské buffonerie, staroitalské improvizované frašky a poezie cirkusové manéže.

Již ve Vest pocket revue si Werich v roli Sempronia vymodeloval základní podobu svého hereckého typu a stal se svému podsaditému zevnějšku odpovídajícím zemitějším, ale někdy moudřejším klaunem. Jeho logickým protějškem byl chytrý, vtipný a krásný klaun Voskovce. Werich usiloval o poetickou komiku, inspirovanou herectvím Chaplina, Friga a Lloyda.

Ve svých hrách byli ústředními postavami, jež se pletou do děje konkrétní hry a často hodnotí jednání ostatních postav ve hře. Vznikají charakteristické výstupy před oponou, kde ve vtipných dialozích komentují různé aktuální mimodivadelní události. Na scéně Osvobozeného divadla Voskovec s Werichem vytvořili autorský tým, který doplnili o hudebního skladatele Jaroslava Ježka, který vytvořil hudbu a písňový doprovod k naprosté většině her V&W.