„Všechen čas, který neprožívá srdce, je stejně ztracený jako pro slepce barvy duhy nebo jako pro hluchého ptačí píseň. Jen škoda, že jsou mezi lidmi slepá a hluchá srdce, která tlučou, a přece nic nevnímají.“ Napsal Michael Ende.

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

26. říjen 1900 – Zdenek Rykr († 15. 1. 1940)

Zdenek Rykr se chtěl stát malířem, ale na AVU ho nevzali. A tak začal studovat dějiny umění a archeologii, přitom však pilně maloval dál. Inspiroval ho kubismus, surrealismus a orientální umění.

Když mu bylo pouhých jedenadvacet let, dostal pracovní nabídku, která ho překvapila – postarat se o vizuální podobu výrobků čokoládovny Orion. Nejprve ji považoval za vtip – čokoládu vůbec neměl rád, reklama ho nelákala a chtěl se zabývat vážným uměním. Ale nakonec kývnul. Začal jako návrhář, později se stal šéfem reklamy. Vytvořil design stovek obalů a reklamních plakátů a značku spojil se čtyřcípou hvězdou. Jedním z jeho prvních obalů čokoládových tyčinek byla Kofila – Rykrův mouřenín na ní sedí dodnes.

Rykr tvořil reklamní grafiky i jiným renomovaným podnikům, byl také scénografem Národního divadla v Praze, ilustroval knížky, psal fejetony... Byl by toho stihl ještě mnohem víc, kdyby jeho osud neskončil předčasně a tragicky. 15. ledna 1940 skočil pod vlak – patrně i díky tlaku nacistické okupace, ze strachu, aby se nedostal do rukou gestapa.

30. říjen 1920 – Zdeněk Kryzánek († 24. 12. 1975)

Zdeněk Kryzánek začínal s herectvím jako nadšený jindřichohradecký ochotník. Pak vystřídal několik angažmá v oblastních divadlech, hostoval i v pražském Národním divadle. Kariéru měl našlápnutou hezky... Jenže to byla povaha výbušná a hlava horká. Rád si pouštěl pusu na špacír. Koncem 50. let minulého století kdesi v hospodě svým kolegům nadával do „marxleninských volů“. Vzápětí padlo obvinění: „Zdeněk Kryzánek soustavně... na různých místech v Plzni a jinde veřejně pronášel výroky nepřátelsky zaměřené proti republice a jejímu lidově demokratickému zřízení.“

Kryzánek byl odsouzen k pobytu ve vězení – dokonce na tři roky! Po návratu se živil jako výpravčí, stavební dělník nebo zámecký kastelán. K divadlu nakonec vrátil, krátký čas byl členem Vinohradského divadla a hereckého souboru Filmového studia na Barrandově. Filmové a televizní kamery ho zvěčnily v řádce menších, zato však výrazných rolí – převážně padouchů a nejrůznějších lumpů.

Zemřel 24. prosince pětasedmdesátého roku po běžné operaci břicha. Bylo mu pouhých 55 let.

31. říjen 1950 – Zaha Hadid († 31. 3. 2016)

Zaha Hadid významná britská architektka a malířka iráckého původu vystudovala matematiku v Bejrútu a architekturu v Londýně.

Neuznávala pravé úhly, klasické tvary, dispozice ani členění. Její originální stavby stojí po celém světě a připomínají hříčky přírody či obrovské sochy umístěné do krajiny. Realizace jejího architektonického návrhu v oblasti Masarykova nádraží se dočká i Praha. Škála její tvorby byla velmi široká: skokanský můstek, terminál příměstské dopravy, lanovka, plavecký bazén, ale taky budova opery či muzea... Jako vůbec první žena obdržela prestižní Pritzkerovu cenu za architekturu a řadu dalších ocenění. Vyučovala na řadě prestižních škol, věnovala se návrhům interiéru a nábytku, designu a scénografii.

„Chci svým dílem zasáhnout každého, ne pouze intelektuální a kulturní elitu. Jsem si jistá, že bychom měli lidem přinášet trochu vzrušení do jejich životů, něco nečekaného,“ uvedla v jednom rozhovoru. Jedna z nejslavnějších architektek světa podlehla infarktu v pouhých pětašedesáti letech.
žolík – silonky

K čemu se nehodí silonky, viďte!? Jakou mají punčochy historii? Podle objevů archeologů sahají prapočátky výroby punčochového zboží až do starého Egypta. K punčochám a punčocháčům coby módnímu doplňku, jak je známe dnes, měly ale ještě na míle daleko.

Silonky jsou ryze českým vynálezem a zasloužil se o ně slavný tvůrce kontaktních čoček Otto Wichterle. Na způsob výroby syntetických vláken a spřádání polyamidové příze přišel zhruba ve stejné době, jako jeho američtí kolegové, kteří si zrovna lámali hlavy s nylonem. Wichterle začátkem roku 1940 přijal azyl před nacistickou perzekucí ve výzkumných chemických dílnách obuvnického impéria Baťa. V tamní laboratoři dostal volnou ruku pro vlastní výzkum. A už o rok později vyvinul příze, z nichž se utkaly první ponožky a punčochy. Osud Wichterleho vynálezu se ale neobešel bez komplikací. Firma Baťa se ho snažila utajit, aby nepadl do rukou nacistů. Komunisté, kteří přišli k moci po válce, zas nemohli názorově pevného vynálezce vystát, a tak se s výrobou silonu začalo až v roce 1950. Elite Varnsdorf pak několik desetiletí zásoboval silonkami celý bývalý socialistický komunistický blok i západní trhy.

Kdo to byl?

Prastará japonská legenda slibuje tomu, kdo složí z papíru tisíc jeřábů, splněné přání, věčné štěstí, dlouhý život nebo uzdravení.

Origami jeřáb se stal celosvětovým symbolem míru díky japonské dívce, která se narodila v Hirošimě v roce 1943. Ve dvou letech byla vystavena radiaci při výbuchu jaderné bomby. Devět let nato jí byla diagnostikována leukémie. Za pobytu v nemocnici začala skládat jeřáby. Bohužel, v jejím případě pověst lhala. Tehdy dvanáctiletá dívenka zemřela.

Na její památku byla v hirošimském Parku míru vztyčena socha dívky držící nad hlavou jeřába.

Příběh dívky, jejíž jméno máte určit, nastartoval také zájem o záchranu jeřába popelavého, kterému – ač je pro Japonce symbolem věčného života – hrozí vyhubení.

V rámci pravidel soutěže může stejný opakovaně soutěžící divák obdržet cenu jen jednou za kalendářní rok.