Světové oceány pohlcují z atmosféry obrovské množství oxidu uhličitého. Tento fenomén po dlouhou dobu nutil některé vědce ke konstatování, že emise CO2 způsobované lidskou činností mohou mít na atmosféru a klima naší planety jen nepatrný vliv. Nicméně opak je pravdou: nejenže oxid uhličitý vylučovaný průmyslovou výrobou, automobily a tepelnými systémy nepříznivě ovlivňuje zemskou atmosféru a klima, ale projevuje se i výraznými změnami ve vodách oceánů a struktuře mořských ekosystémů. Nadprůměrné množství CO2 absorbované mořskou vodou vede ke zvýšeným hodnotám kyseliny uhličité. To ovšem přináší problémy mořským živočichům, jako jsou např. korýši, mořští hlemýždi a koráli, neboť zvýší-li se kyselost na určitou hodnotu, nemohou již tvořit souvislé vápnité schránky a v důsledku toho odumírají. Vědci od jistého času pozorují nežádoucí efekty okyselování oceánů na korálových útesech a ústřicových farmách, podobně jako u mikroskopických organismů žijících v mořských hlubinách. Naděje nyní spočívá v rozsáhle prováděných studiích, které mají naznačit, jaké důsledky může tento rychle se šířící jev přinést a jak ho pozastavit.
Změny probíhají rychleji než kdykoli za poslední desítky milionů let. Německý dokument z cyklu Touha po vědění (Premiéra)