O filmu toho bylo hodně napsáno, k výstižným textům patří článek Uga Casiraghio: "Poslední tango v Paříži je doposud nejodvážnější a nejucelenější Bertolucciho dílo, mladistvé a zároveň vyspělé, překvapivé vnitřní zralostí a formální vytříbeností, přitom matoucí rejstříkem myšlenkových motivů. Ne všechny jsou možná rovnoměrně zdůrazněny, některé jsou pouze naznačeny, jenom se tu o ně zavadí, do značné míry jde o otevřený film a přitom hádankovitý, prodchnutý četnými literárními i filmovými narážkami a zároveň prostoupený a podpíraný nápory bytostné autentičnosti, naléhavou připomínkou smrti, doprovázenou ideologickým odhalováním buržoazie a jejích mýtů (především mýtus sexu), intenzivním a rozdychtěným patosem při postihování otcovy živočišnosti a dceřiny bezbranné disponovatelnosti. Tento tanec sexu a smrti na pokraji propasti holé lidské existence, bez východiska a bez možnosti zařazení do rámce dané společenské struktury je zaznamenán nepopiratelně s filmovým mistrovstvím, jež podmaňuje a okouzluje."
Marlon Brando a Maria Schneiderová v tanci sexu a smrti na pokraji propasti holé lidské existence. Francouzsko-italské drama (1972). Dále hrají: J.-P.Léaud, M. Michiová, M.-H. Breillatová, C. Breillatová, C. Allégretová a další. Režie Bernardo Bertolucci