O proměnách vojenského folklorního souboru Ondráš. Režie P. Ryšavý (Premiéra)
Psal se prosinec roku 1954, když skupina vojáků založila v Olomouci Súbor ľudových piesní a tancov Jánošík. Nedlouho na to se v roce 1957 soubor přemístil do Brna, kde sídlí dodnes. Již od počátku se s úspěchem zúčastňoval různých vojenských přehlídek i folklorních festivalů a vzniklo o něm několik filmů a dokumentů. Druhá důležitá změna jej čekala v roce 1993, kdy se po rozdělení Československa přejmenoval na Vojenský umělecký soubor Ondráš a dále se profiloval jako rozpočtová organizace Ministerstva obrany ČR. V dnešní době VUS Ondráš čítá na 70 členů. Soubor má dvě hlavní složky taneční a hudební. Taneční se skládá z profesionální skupiny 5 tanečních párů a externí skupiny 20 dalších tanečnic a tanečníků. Hudební složku tvoří Orchestr lidových nástrojů se 14 profesionálními, 2 externími hudebníky a 12 zpěvačkami dívčího sboru. To, že jsou tanečníci a hudebníci zaměstnanci Ministerstva obrany, evokuje představu disciplíny a řádu. Vedení souboru je nicméně otevřené změnám, požadavkům publika a vnímá generační změny. A možná proto zvítězil v soutěži vypsané na premiérový pořadu k výročí založení souboru - 65. narozeniny oslavil Ondráš v roce 2019 - projekt mladých tvůrců nazvaný Krok za krokem. Autorky - sestry Alžběta a Anna Burianovy - jej pojaly jako příběh nohou. V deseti obrazech mapujících etapy lidského bytí od narození po smrt, od prvních váhavých krůčků po chvíle, kdy nohy slábnou. Na projektu se podílela řada vynikajících choreografů, kteří stavěli na autorské hudbě Jiřího Slavíka, držitele ceny Anděl za world music roku 2017. Autoři díla se inspirovali tradičním folklorem, ale hovoří vlastním jazykem, který propojuje různé žánry. O tom, jak se vyvíjela dramaturgie a choreografie velkých dějových pořadů, si budeme povídat s dramaturgy, režiséry i jejich autory.