Patnáctiletá Larkin žije se svými rodiči a babičkou v domě na ostrově. Jednoho dne naleznou před svým prahem košík s miminkem a vysvětlující dopis, který tam nechala jeho nemocná matka. Vytipovala si jejich rodinu a je přesvědčená, že se o dcerušku Sofii dobře postarají. Až bude zdravá, tak se pro ni vrátí. Rozhádaní rodiče díky ní naleznou zase společný zájem a náklonnost. Jen Larkin se trápí. Měla malého bratra, který pět dní po porodu zemřel. Protože už tehdy panovaly mezi rodiči neshody, nebyli schopni se ani domluvit na jménu pro svého syna. Když ho pohřbívali, tak mu říkali jen "baby". Dopisy, které matka Sofii posílá, Larkin schovává. Nechce svojí matce způsobit bolest. Když se ale náhodou dozví, že je otec chce opustit, vysloví nahlas všechno, co doposud bylo v rodině tabu, včetně dotazu na bratrovo jméno.