Bývalá slavná hlasatelka po vyhazovu z Československé televize emigrovala do Austrálie a začínala od píky. Pořad uvádíme jako připomínku práce a popularity televizních hlasatelek, které se vrací na obrazovku díky kanálu ČT3 (2016). Režie V. Stehlíková
Jana Fořtová patřila v 80. letech k nejpopulárnějším tvářím obrazovky. Kromě hlasatelských vstupů uváděla vlastní pořad Vysílá studio Jezerka. Získala mnoho ocenění, mezi jinými kdysi prestižní cenu za nejlepší hlasatelský výkon Zlatého krokodýla. Krátce poté musela v pořadu Vysílá studio Jezerka skončit. Ze dne na den z obrazovek zmizela a nemohla se dopátrat proč. Najednou pro ni nebyla práce ani při uvádění koncertů a podobných akcí. Byla nežádoucí, kamarádi se k ní nehlásili.
V té době měla z druhého manželství jedenáctiletou dceru a dospělého syna z prvního manželství s Jiřím Krampolem. Psal se rok 1987 a nedostatek pracovních příležitostí i fakt, že se jí rozpadalo druhé manželství a ona potřebovala živit rodinu, zásadně přispěly k jejímu rozhodnutí emigrovat. Syn Tomáš po vyhraném tenisovém turnaji v Pardubicích nedostal další možnost reprezentovat v zahraničí, čekal první dítě, a tak se rozhodl, že s manželkou odjedou také.
Janu Fořtovou v Čechách v té době lidé poznávali na ulici a žádali po ní autogram. Během krátké doby se vše obrátilo a ona v rakouském uprchlickém táboře uklízela toalety. Odjela v listopadu 1988, kdy jí bylo dvaačtyřicet let, s odhodláním začít jinde úplně znovu, bez jakékoli jazykové znalosti. V urputné snaze o pohovor uspěla, spolu s dětmi dostali statut politických uprchlíků. A pro život si vybrali Austrálii, protože tak daleko od domova by nepodlehli vábení vrátit se zpátky.
V Čechách ji odsoudili za nezákonné opuštění republiky a únos nezletilé, tehdy třináctileté dcery Zuzany. Jana Fořtová v nové zemi začínala jako kasírka na hracích automatech, prodávala na ulici životní pojistky, víno, svatební šaty, pracovala jako recepční v tělocvičně. S plným nasazením, se základní znalostí angličtiny, bez peněz i známostí. Po půl roce potkala svého třetího manžela v sokolském spolku. O návratu do Čech Jana neuvažuje, v Austrálii už je doma. Nestýská se jí po místech, občas jen po lidech. I v penzi je stále činorodá, pracuje jako dobrovolník, píše, vymýšlí projekty. Napsala knížku Život začíná po padesátce a sama je zárukou pravdivosti zvoleného titulu.