Alena a Magdalena, dvě naprosto odlišné a zajímavé ženy, stejně jako jejich příběhy. Režie M. Dvořáček (Premiéra)
Alena je velká milovnice zvířat. Už několik let se věnuje záchraně týraných psů, což vyžaduje hodně úsilí, odvahy a ústupků z komfortu. Je ale silná a zvyklá spoléhat se sama na sebe. Převážně sama byla i na výchovu svých dětí, i když pro ně vždycky chtěla rodinu. Navzdory nelehkým životním okolnostem se jí snad podařilo vychovat z nich slušné lidi. Svým dětem by hlavně přála, aby byli v životě spokojení, aby se dokázali obklopit lidmi, s kterými jim bude dobře. Proto také přišla do studia, chtěla by najít rodinu pro svou osmnáctiletou dceru Adélu - příbuzné ze strany jejího zemřelého otce, svého bývalého partnera. Hledá hlavně jeho rodiče, přestože ví, že partnera nevychovávali. Právě proto počítá s tím, že to nebude jednoduché seznámení. Myslí si ale, že její dcera má právo znát otcovu minulost a chce jí nabídnout možnost sblížit se s rodinou - babičkou, dědečkem a ostatními. A hlavně považuje za nezbytné, aby vůbec věděli, že Adéla existuje.
Magdalena hledá svého dávného kamaráda Honzu. Seznámili se před lety, kdy ještě Honza doručoval poštu do firmy, kde Magdalena pracovala. Nebyl to ale jen tak obyčejný pošťák, dokázal svou přítomností rozsvítit prostředí a prostoupit ho dobrou náladou. Nějakou dobu se vídali a povídali si o životě. Honza byl zajímavý člověk, v tom nejlepším smyslu slova, pozorovatel, vypravěč, v tehdejší socialistické šedi jeden z mála, který diskutoval, a přemýšlel o budoucnosti. Byl zkrátka jiný, svobodný, ale rozhodně jeden z nejlepších lidí, které Magdalena v životě potkala. Neviděli se skoro třicet let. Magdalena vzpomíná stále častěji, věří, že Honzu svět v průběhu let nezměnil, a že zůstal svůj.