Důvody k setkání mají Mirka, Jana i Martin různé. Své ztracené se jim však nedaří nalézt, proto se rozhodli požádat Poštu o pomoc. Režie M. Dvořáček (Premiéra)
Mirka vyrostla v úplné, milující rodině a měla přirozeně touhu žít v budoucnu se svou rodinou podobně. Výběr partnerů se jí však stal osudovým. Narodily se jí sice tři krásné, hodné děti, ale přibyly jí i velké starosti. Dostala se do dluhové pasti, exekucí a stresu, jak uživí děti, když tatínkové selhali. Každý snáší stres jinak, Mirce vyslalo výstrahu její tělo. Prožila zdravotní kolaps, který mohl skončit fatálně. Co bylo v tu dobu s dětmi, dluhy, bydlením?
Jana žila asi od dvou let se svým otcem a prarodiči na Slovensku a dlouho jí dokonce ani nebylo divné, že nemá maminku. Babička s dědečkem ji milovali, cítila se u nich "doma" a k otci chodila na návštěvy. Když jí bylo asi pět let, přijela nějaká paní a Janě přivezla panenku. Krásnou, dodnes ji má schovanou. Teprve později se dozvěděla, že "ta paní" byla její matka. Pak už ji nikdy neviděla. S přibývajícím věkem se začala otce a prarodičů ptát, kde matka je? Kladla jim otázky, na které nikdy nedostala odpověď. Janě je dnes 47 let a ptát už se nikoho nechce. Žije na Slovensku v Prievidzi a usoudila, že vzdálenost do Prahy není tak velká, aby jí nestála za zjištění, jak to s její matkou doopravdy je.
Martin býval neposedný kluk, málokdo však měl pro jeho lumpárny pochopení. To našel až u kamaráda Richarda, spolužáka z učiliště. I když každý studoval jiný učební obor, spojoval je zájem o hudbu. Martin hudbu skládal, Richard psal texty. Své autorské písně, které si hráli hlavně pro svoje pobavení, má doma ještě někde uchované na kazetových páskách. Martin neviděl Richarda skoro 27 let. Tak blízkého kamaráda už nikdy později neměl.