Vladimír Mišík – jedna z nejvýraznějších osobností českého rocku – má nové album. Sólovou desku přitom naposledy vydal před více než 40 lety. „S kapelou Etc… jsme hráli hodně koncertů a pořád jsme mluvili o tom, že něco natočíme. Ale nějak ten materiál nenarůstal. A já už jsem si říkal: Probůh, abych ještě stihl natočit nějakou desku. Měl jsem asi sedm písniček a napadl mě Petr Ostrouchov, že by to mohl produkovat. Volal jsem mu a on říkal, že mi zrovna chtěl také volat se stejnou nabídkou, takže jsme se takhle shodli,“ říká Vladimír. Svůj životní příběh nenápadně rekapituluje v písni Jednou, ke které vznikl i černobílý videoklip. „Jednou tě potkám. Člověk si není jistý, kdy to bude a jak se to stane, tak je to jasné, o čem to je. Není to o děvčeti,“ říká. Videoklip natočil Vladimír Smutný a odehrává se v jeho domovské části Prahy, na Letné. „Na Letné jsem se narodil. Ta písnička je úplně o něčem jiném, ale v podstatě se na plátně odehrává tak trochu můj příběh, jak jsem hrál basket a tak. Je to tam skrytě, nenuceně a snad to některé zaujme.“ Na české hudební scéně se Vladimír Mišík pohybuje už od šedesátých let. Co ho neustále žene tvořit nové písničky? Lidé by na něj chodili stejně, i kdyby nedělal nové písně. „Je to takové nutkání, že by měl člověk ještě něco vymyslet a být nejen takový reprodukční zpěvák, který zpívá pořád dokola svoje hity. Mě by to ani moc nebavilo, i když to tak trošku s kapelou děláme. Ale nová deska mě lákala a jsem rád, že to takhle dopadlo.“ Až natáčení filmového dokumentu před třemi lety odhalilo, že hudebník měl v USA osm sourozenců (momentálně žijí 3 bratři a 1 sestra). „Vladimírův otec byl americký voják, s nímž se maminka potkala na konci 2. světové války. Údajně padl ve válce v Koreji, ale ukázalo se, že to není pravda,“ vypráví Šimon Kotek z vydavatelství 100PROmotion. Nečekaný objev široké rodiny je tématem skladby „Brothers“. Jako česko-anglický duet ji Mišík nazpíval s irským písničkářem Paulem Bradym.
Prof. Ing. Jiří Neužil, CSc. – chemik a biolog zabývající se biologií nádorových buněk. Stojí za obrovským úspěchem české vědy, za objevem nového léku proti rakovině, který by pro tisíce onkologických pacientů na celém světě mohl být splněným snem. Protinádorová léčivá látka Mitotam z dílny českých vědců se už několik měsíců testuje na lidech. Do studie se zapojili onkologičtí pacienti, u kterých veškeré léčebné metody selhaly. Výsledky první fáze klinické studie ukazují, že pacienti léčbu dobře snášejí. S myšlenkou na lék, který by cílil přímo na mitochondrie nádorových buněk, přišel profesor Jiří Neužil před 13 lety, kdy působil na Griffith University nedaleko australského Brisbane. Spolu s kolegy ho pak v laboratoři Biotechnologického ústavu Akademie věd ještě upravovali. Mitotam pracuje velmi zjednodušeně na principu, že vyřadí z provozu mitochondrie, které potřebují buňky pro svůj růst a množení. „Mitochondrie jsou vlastně takové malé elektrárny, které produkují energii. Když ji buňka nemá, zahyne. Pokud se nám podaří mitochondrie rakovinných buněk zneškodnit, způsobíme programovou smrt nádorových buněk,“ vysvětluje profesor Neužil. Mitotam je prášek rozpustný ve vodě. Díky tomu vznikne čirý roztok, který se pacientům aplikuje kanylou do žíly. V budoucnu ale bude nejspíš dostupný i v podobě běžné pilulky.
Losers Cirque Company – soubor, který spolu s Cirkem La Putyka tvoří historii českého nového cirkusu. Principálem je Petr Horníček, který říká, že aktérům dává prostor pro improvizaci: Proč zrovna Losers? „Lidé nám začali přezdívat Lůzři. Občas se nad tím v zahraničí opravdu někdo pozastaví a říká nám, že je to zvláštní název. Celé to ale vzniklo z naší inscenace The Loser(s), která je o jedné ženě a pěti mužích, kteří ji chtějí zaujmout. To je reflexe toho, že ženy jsou dnes samostatné a ty muže zase tolik nepotřebují. I když my, ti muži, v tom představení zase nejsme úplní ztroskotanci. Dlouhou dobu jsme název hledali a název Losers Cirque Company vznikl vlastně až rok po premiéře této hry,“ říká Petr, který od roku 2000 pravidelně navštěvuje Čínu a má titul z evropského šampionátu v disciplíně Gun z roku 2005. Několik let byl členem reprezentace ČR. Své zkušenosti předává jako učitel v České asociaci Shaolin Wu-shu. Jak dlouho představení vzniká? Jak dlouho se na něj musí trénovat? „Je to práce na celý rok. S konceptem nového představení přijdeme často ještě před premiérou toho současného. Co se týče tréninku, tak od ledna do května trénujeme zhruba šestkrát týdně dvě až tři hodiny. Skoro každý má ale ještě nějaký individuální trénink k tomu. Poslední tři měsíce před premiérou je to také šestkrát týdně, ale sedm hodin. To se musí drilovat, aby všechny ty akrobatické prvky byly bezpečné.“