Vinařská tradice v zemích bývalé Jugoslávie je naprosto rozdílná. Co však tuto část Balkánského poloostrova spojuje, je hojnost starobylých odrůd vinné révy. Mezi Panonskou nížinou na severu, Řeckem na jihu, Jaderským mořem na západě a Bulharským na východě lze mluvit asi o 300 odrůdách. Velká část z nich se vyskytuje i v Srbsku a Černé Hoře. Moderní historie říká, že v roce 1960 v Srbsku bylo 120 tisíc ha viničních ploch, v současnosti je už jen asi 35 až 40 tisíc ha.

Historické vinařské regiony Metohija, Kruševac a Smederevo
Historie srbského vinařství sahá 2000 let na zpět, kdy sem révu přinesli Římané. S příchodem Barbarů ze severu, kteří milovali medovinu, se vinařství ze západního Balkánu jaksi vytratilo a vše se opět změnilo až ve 12. století s příchodem dynastie Nemanjič, kdy zde réva opět začala vzkvétat. Podle pověstí se slavný mudrc svatý Sáva rozhodl, že naučí lid připravovat vinný nápoj. Víno se rozšířilo nejprve při klášterech, pak se réva začala pěstovat stále více a na venkově se stala lidovým nápojem a zdrojem obživy. Zvláště známou oblastí se stala Metohija, dnes součást autonomní oblasti Kosovo a Metohije, kde tehdy kláštery vlastnily celé vesnice s vinnou produkcí.

S příchodem Turků a přemístěním střediska srbského státu se pohnuly také vinohrady: rozkvetly nové vinařské oblasti podél řek Morava a Dunaj, velice známými se staly kraje Kruševac a Smederevo. Vinařství utrpělo při osmanské nadvládě, protože Turkům je vedle vepřového podle islámu také odepřen alkohol, a tak byla vína zatlačena do pozadí. Avšak řada klášterů se raději rozhodla platit daně, aby víno mohla nadále vyrábět.

Šumadijsko-velkomoravský region
Jednou z nejstarších lokalit v šumadijsko-velkomoravském regionu je Oplenac, kde vinařství začalo historii s dynastií Karadžordževič. Podle historických záznamů z 15. století zde byly úspěšné ročníky topolských sklizní za vlády hraběte Miloše. Klíčovým byl pak rok 1903, kdy se ustanovilo vinařské družstvo Venčič a vznikly vinné sklepy krále Petara a Aleksandra, kteří slávu oplenackých vín rozšířili po celé Evropě.

Topolské vinohrady leží u městečka Vinča, které je společně s Brezovicou a Lipovcem středobodem vinařské kultury v tomto subregionu. Klimatické podmínky jsou zde vcelku umírněné a společně s dobrým půdním podložím umožňují révě klidný a bohatý růst. Samotný název města Vinča se datuje z doby Římanů, kdy se město jmenovalo Vincea a v současnosti podle vína a vinné révy nese název Vinča. Podle legendy byla prý réva do Srbska přivezena za vlády císaře Proba. Hned nato byla rozšířena princeznou Milicou, manželkou prince Lazara. To dokazuje, že pěstování révy bylo velmi oblíbeným a významným nástrojem společenské prestiže. Bylo uznáno jako dědictví nejstarších věků, jehož odkaz by se měl ctít i v současnosti.

Sremski Karlovci
Další vinařskou oblastí, o které se tvrdí, že patří k nejstarším vinařským krajům v Evropě, je Srem či jinak Sremski Karlovci. Oblast se nachází na Frušké hoře, která bývá považována za jugoslávskou Šampaň. Je to díky mikroklimatu a dobrému složení půdy, která je velice vhodná pro výrobu bílých vín.

Vinohradům, které se rozprostírají na svazích, terasách a v těsném sousedství Frušské Hory, vytváří příjemné a svěží prostředí blízkost řeky Dunaj. Podle klimatického řádu se réva ukládá na 5 měsíců ke spánku a 7 měsíců zraje. Zdejší réva má v sobě díky příznivým podmínkám o 2 % více obsahu cukru než v jiných oblastech.

Fruškohorská podoblast je nejúrodnější ve Vojvodině a pyšní se také největším počtem vinohradů v rámci všech srbských vinařských krajů.

Palič
Další úrodnou oblastí, která o sobě dává vědět, je subregion Palič. Ten se vyznačuje písčitými půdami a díky tomu se místním vínům říká také "vína z písku".

Tradice pěstování vín v písčité lokalitě táhnoucí se od Suboticy k Horgoši je stará přes 2000 let. Během minulého století tady vzniklo několik zajímavých společností působícíh u měst Subotica, Kanjiža a Bačka.

Paličská lokalita je mimo svého vinařského věhlasu velmi známou turistickou a lázeňskou destinací. Atraktivita prostředí je dána několika faktory, především je to jeho přírodní krása a elegance, dlouhotrvající svěžest, jemné a přívětivé chování místních obyvatel a v neposlední řadě samozřejmě kulinářská pohostinnost.