I přes dlouholetou sovětskou nadvládu ztratila země mezi Čínou a Evropou jen málo z pohádkové atmosféry dob, kdy jejími pouštěmi putovaly velbloudí karavany (2000). Scénář a režie G. Kajumov
Asi můžeme jen tušit utrpení těch, kteří kdysi na hřbetech velbloudů podnikali cestu z Číny do Evropy po Hedvábné stezce. Tisíce kilometrů na zvířeti, kolébajícím se pouští rychlostí lidské chůze, by udolaly snad každého. Naštěstí města, která bohatla díky Hedvábné cestě, můžeme dnes poznávat mnohem pohodlnějším způsobem. Starobylá sídla emírů a krásných Šeherezád jako Buchara či Samarkand neztratila nic ze své pohádkovosti a velkoleposti. Nic se nezměnilo ani na tradiční výrobě hedvábí, jehož cena dělá z housenek bource morušového snad nejrozmazlovanější členy nejedné uzbecké rodiny. A minimální proměny i přes léta sovětské nadvlády dosud prodělalo i postavení ženy ve zdejším islámském společenství.