Misako píše a namlouvá zvukové přepisy, které doprovází filmy při promítání pro diváky se zrakovým postižením. Je to náročná profese a Misako bere svou práci velmi zodpovědně. Každý z jejích popisných textů musí být ale nejdříve schválen komisí poradců. Většina poradců reaguje pouze mírně, ale Nakamori je naopak ve svých reakcích bouřlivý. Kritika uznávaného fotografa, přicházejícího o zrak, je živena kombinací zlosti z neschopnosti dále těžit ze svého nadání a netrpělivosti s každým, kdo nedokáže pochopit, jak odlišně teď vidí svět kolem sebe. Ale Misako je tvrdší, než by se mohlo zdát. A tak jak se ona, která obrazy popisuje, a Nakamori, jenž je naopak vytváří, postupně poznávají, začíná se mezi nimi budovat i vzájemná důvěra.