Dnes uplynulo sedmdesát let od popravy hrdiny a vlastence, armádního generála Heliodora Píky. Jeho pohnutý osud připomíná dokument M. Šandové a K. Vlachové (1998)
Poté, co se 3. července 1897 narodil ve slezské obci Štítina syn místního koláře Heliodor, strhla se při jeho křtu velká bouřka. Místní stařec tehdy poznamenal, že chlapce nečeká šťastný osud a lehký konec. Bohužel se nemýlil.
Proč se vracet k osobnosti důstojníka, zpravodajce a diplomata, který byl popraven 21. června 1949 jako nepřítel lidově-demokratického státu a špión západních mocností? Ostudná politická vražda Heliodora Píky je dnes symbolem zkázy demokratických tradic Československé armády.
Vzácné filmové archivy a svědectví pamětníků přinášejí osobní pohled na rozporuplné události lidské i profesní dráhy výjimečného člověka. Legionář z I. světové války, důstojník armády, vojenský přidělenec na Balkáně a velitel Československé vojenské mise v Moskvě, nositel třiceti válečných řádů a vyznamenání, a konečně politický vězeň. Jeho osud neskončil přirozenou smrtí, byl pokrytecky a tajně, potupně popraven.
Černé svědomí Ludvíka Svobody, Zdeňka Fierlingera a mnoha dalších napomohlo rehabilitaci v roce 1968. Dnešní snaha o vyrovnání s minulostí ukazuje, že nikdy nejde jen o neosobní mechanismus moci. Na rozsudku smrti Heliodora Píky i na zamítnutí žádosti o milost jsou podepsáni konkrétní lidé. Ti nicméně nikdy neuznali svou vinu, neomluvili se, ani nebyli voláni k odpovědnosti. Příběh života a smrti generála Píky, jejíž 70. výročí si dnes připomínáme, je proto i pohnutým příběhem demokracie v naší republice.