ČT1

Kalendárium

2.6.2019 od 09:45 do 10:00

„Opravdová láska je umění najít ve světě někoho, s kým si rozumíš lépe, než se sebou samým,“ je citát švýcarského filosofa Henriho Fréderica Amiela.

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

2. červen 1834 – Tereza Schtolzová († 23. 8. 1902)

Aida, příběh o lásce egyptského vojevůdce Radama a etiopské princezny Aidy, který se dodnes odehrává na předních operních jevištích. Málokdo ale ví, že první představitelkou titulní role byla česká operní pěvkyně Tereza Stolzová.

Rézinka, jak malé Tereze doma říkali, se zpěvačkou stát musela. Celá rodina včetně dvou bratrů a sester byla nesmírně muzikální. Stejně jako oni byla přijata na konzervatoř, ale nedokončila ji. Jeden z profesorů se vyjádřil, že její hlas nemá budoucnost. Zajímavé je, že už za osm měsíců díky následnému studiu v Miláně začala dobývat operní svět. Sklízela úspěch za úspěchem v mnoha evropských městech.

Osudové bylo její setkání s hudebním skladatelem Giuseppem Verdim. Šuškalo se leccos i o jejich blízkém vztahu, což zpočátku těžce nesla Verdiho manželka. Tereza ji ale dokázala přesvědčit, že se mýlí, a dokonce se spřátelily.

Roli Aidy napsal Verdi přímo pro Terezu Stolzovou. Viděl v ní ideální představitelku a neponechal nic náhodě. Dokonce sám navrhoval šperky, které měly o premiéře zdobit tuto postavu.

Přijetí opery bylo triumfální. Stolzová Aidu – svou životní roli – zpívala třicetkrát v Káhiře. Dostalo se jí přijetí u egyptského místokrále pohádkového honoráře 150 tisíc franků. Stolzová tak byla jednou z nejlépe placených pěvkyň té doby. Po turné v Petrohradě ale onemocněla bronchitidou a její stav se nelepšil. Proto se v pouhých pětačtyřiceti letech rozhodla ukončit kariéru. Předčasně, ale na vrcholu.

Už v době největší slávy myslela prozíravě na budoucnost. Dobře investovala a nedopadla jako některé její kolegyně, pro něž právě Verdi založil domov důchodců pro přestárlé pěvce a hudebníky.

3. červen 2014 – † Jaroslav Kaňkovský ( 3. 7. 1944)

Dispečer, ostravský televizní seriál z roku 1971. Právě v něm se poprvé objevil vedle oblíbeného Josefa Kobra v roli hlavy rodiny i Jaroslav Kaňkovský, coby jeho zeť. Cyklus měl tehdy velký úspěch a Jaroslav Kaňkovský se téměř přes noc stal novou hereckou hvězdou. Štíhlý, pohledný mladík s příjemným hlasem a sympatickým vystupováním prostě zaplnil jednu z mezer herecké profese. Zahrál si pak i v dalších seriálech jako např. Plechová kavalérie nebo Slovácko sa nesúdí.

Po šesti letech v Brně přijal Kaňkovský angažmá v Městských divadlech pražských.

Kromě divadla se Jaroslav Kaňkovský věnoval později hlavně dabingu. Jeho hlasem mluvili např. Bill Nighy nebo John Hurt. Jednu z posledních výraznějších rolí si zahrál v seriálu Černá sanitka.

Odešel nečekaně jen měsíc před svými sedmdesátými narozeninami.

4. červenec 1884 – Oldra Sedlmayerová († 6. 6. 1954)

„Hodino setkání,
jak boží žhavý sloup
jsem před svou láskou stála
a chtělo se mi před ní pokleknout.“

Tak začíná báseň spisovatelky Oldry Sedlmayerové, ve které zachytila osudové setkání s prezidentem Masarykem. Stalo se tak 13. června 1928 v Rosicích. Byla mu představena už před válkou, protože vstoupila do jeho strany. Třebaže jejich kontakty byly poměrně časté, až v tento červnový den došlo k navázání skutečného milostného vztahu. Masaryk byl v té době už pět let vdovcem, ale Oldra byla stále vdaná za, přednostu stanice v Tetčicích. Byla to tedy situace delikátní. Pan prezident pozval Oldru na několik dní do Lán. Dokládá to i záznam z diáře prezidentova tajemníka.

„Byli jsme jak mladí zajíci“, tak okomentoval Masaryk uvolněnou atmosféru, kterou završilo intimní sblížení. Oldře bylo pětačtyřicet let, pan prezident měl za sebou osmasedmdesátku. A jak je vidět, nebyl ani v tomto věku jen zkostnatělým tatíčkem národa, ale stále ještě mužem z masa a kostí. Na onu noc vzpomínal v dopise adresovaném Oldře. „Vždyť to byla hned na začátku ta nebývalá slast, že jsem tě hned a samozřejmě vzal a Ty mne. Jen ten divan takový nešikovný.“

Oldřin záznam té noci byl ovšem o poznání poetičtější: „Je jeden den, jenž zváží celé žití, anebo jedna rozbouřená noc, za jaké lípa hořela...a bůh zem bleskem oslnil, aby zabránil shlédnout světu, že zázrak život proměnil, že žena jsem a sladce květu.“

Jejich vztah byl velmi otevřený a upřímný. Ale před svým okolím ho Oldra z pochopitelných důvodů tajila. Důležitým poutem mezi nimi tak byly dopisy. „Vypovídal jsem vám své životní tajemství,“ psal v jednom z nich Masaryk, „tím jsem se k vám přivázal a vás k sobě takovým šrankem, že již nemůžeme od sebe!“

Přesto jeho zájem o Oldru po čtyřech letech ochladl. Navázal totiž nový vztah. Po jeho smrti Oldra napsala Edvardu Benešovi: „Myslím, že jsem jej znala jako málokdo. Pro mě život ztrácí smysl.“ Posledních pět let jejího života bylo ve znamení samoty, chudoby a vzpomínek. Ale to už je jiná kapitola.
žolík – Medard - 8. června

Vyprávění o nešťastné lásce Blanky a rytíře Medarda najdeme v pohádce Čertovský hrádek. Jméno Medard se u nás užívá dnes už jen zřídka. Má německý původ a znamená moc, sílu a udatnost. Pro většinu z nás má ale jméno Medard úplně jiný význam. „Na Medarda kápě, 40 dní kape.“

Oproti jiným pranostikám je tahle jedna z nejpravdivějších. Už naši předci si všimli, že od 8. června daleko častěji prší a následkem toho jim plesniví plodiny. Jde o jakýsi evropský monzun. Ovšem období dešťů je u nás na rozdíl od Asie daleko kratší a vlídnější.

Proč se v pranostice hovoří o kápi, tedy ochraně před deštěm? Podle legendy šel malý chlapec Medard mezi poli, když ho stihla průtrž mračen. Vtom se z nebe snesl velký orel a roztáhl nad chlapcem perutě, aby nepromokl.

Po celé Evropě byl uctívaný i svatý Medard z Noyonu. Byl knězem, proslul láskou k chudým, dobrými skutky a rozvahou, se kterou vykonával později i biskupský úřad. Zemřel právě 8. června roku 560.

Až 8. června začne pršet, nebuďte smutní, říká se přece, že prší štěstí, tak kdo ví?

Kdo to byl?

Tentokrát se vás budeme ptát na jméno fotbalisty, tedy přesněji řečeno brankáře, jehož sportovní kariéra je nejvíce spojená z pražskou Slávií. Za patnáct let působení v tomto klubu odehrál téměř tisíc utkání. Měl několik fines: například se dokázal při takzvané rybičce vrhnout do střely, ztlumit oběma rukama míč na prsou, takže mu nemohl odskočit do brány. Měl vynikající postřeh, mrštnost a dokázal předvídat směr, kam soupeř zamíří. Učil se i od svých klubových kolegů a rád na ně vzpomínal.

V rámci pravidel soutěže může stejný opakovaně soutěžící divák obdržet cenu jen jednou za kalendářní rok.

Zdielať reláciu na Facebooku Späť na TV program
TOPlistTOPlist