Eliška Křenková – čerstvá držitelka Českého lva za vedlejší roli ve filmu Všechno bude, kde hrála stopařku Báru. „Představovala jsem si, že to je taková holka z Ústí, která ráda paří. Nechci říct, že by vůbec nic neřešila, ale radši si jde svojí cestou, radši všechno překalí. Občas jsem ale nevěděla, jak ji mám uchopit. Většinou to u těch svých rolí cítím, ale tady jsem vůbec netušila. A musím říct, že to byla jedna z mých nejtěžších postav,“ říká Eliška. Před kamerou se poprvé začala objevovat v televizních seriálech v roce 2005. Výraznou rolí byla její účast v projektu Pustina. Hrála ve filmech Rafťáci, Muži v naději, Andělé všedního dne, Padesátka. Před filmem Všechno bude s ní režisér Olmo Omerzu natočil svůj Rodinný film. Od loňského září exceluje v divadelním představení Amerikánka na pražských Jatkách78. „Duší jsem asi filmař. Mám ráda minimalismus. Miluju to kouzlo, když zahrajete emoci jen očima a energií – a ono je to na kameře vidět a cítit. Mám ráda filmovou zkratkovitost a intuitivnost. Zároveň musím říct, že mě ale baví lehce kombinovat film a divadlo, pokud je to zajímavá nabídka a výzva, jako je třeba Amerikánka.“
MUDr. Dušan Singer – lékař hokejového nároďáku, který prý bez hokeje neumí žít. A tak když zrovna doktor Dušan Singer (68) neoperuje na klinice a není na reprezentační akci, určitě ho najdete na stadionu Sparty. V holešovickém klubu totiž dělá doktora už od roku 1983. „Celý život jsem sparťanem! A vzhledem k tomu, že mám devět dětí, dá se říct, že jsem i vychoval hodně nových členů sparťanské rodiny,“ říká Singer se smíchem. Všechny děti jsou totiž do Sparty poblázněné a na hokej chodí pravidelně,“ dodává lékař, který všech devět svých potomků měl až po čtyřicítce! S manželkou vychovávají sedm synů a dvě dcery. „Mezi nejmladším a nejstarším je rozdíl 20 let,“ prozrazuje lékař reprezentace, jinak chirurg z Nemocnice Na Bulovce. A jak funguje lékař třeba na šampionátu? „Abychom nemuseli jezdit hned do nemocnice, máme možnost ošetřit hráče přímo v hale na takzvané klinice,“ popisuje Dušan Singer. A upřesňuje, že tam je k dispozici rentgen a třeba i zubař. O hokejistech říká, že jsou tvrďáci. „To, co je pro normálního člověka neúnosné, nemůže se kvůli tomu pohybovat ve svém prostředí a pracovat, tak to je pro hokejistu jen taková průměrná laťka, kterou musí zvednout a podejít pod ní,“ vysvětluje svůj pohled na hráče.
Michaela Duffková – žena, jejíž Zápisník alkoholičky se stává fenoménem. „Potvrzuje se tím, že s problémem alkoholismu se ztotožňuje velké množství lidí, kteří buď sami pijí, nebo se to týká jejich blízkých. I kvůli tomu jsem blog začala psát. Řekla jsem si, že když jsem já sama selhala, tak s tím půjdu ven, budu ten příběh sdílet a třeba to někomu v obdobné situaci pomůže,“ vysvětluje sedmadvacetiletá Michaela. Za svůj blog nedávno dostala cenu Magnesia Litera. Když se před rokem rozhodla skoncovat se závislostí na alkoholu, v krvi měla více než dvě promile. A proč vůbec začala pít? „Asi to byla frustrace z vlastního života. Stala jsem se docela mladá maminkou a nedokázala jsem se s tím asi pořádně vyrovnat. Před dítětem jsem měla své plány, ambice, byla jsem cílevědomá, ale najednou to pak nebylo,“ říká. Nejdříve to začalo jednou skleničkou večer k televizi, ale intenzita pití se začala čím dál více stupňovat. Už potřebovala celou lahev, nakonec skončila u dvou litrů vína za večer. Míša si moc dobře uvědomuje, že málem ztratila kvůli alkoholu všechno, dokonce vlastní život, a moc dobře ví, že ještě nemá vyhráno. Teď už abstinuje rok a nejenže pomáhá jiným ženám se stejným problémem, ale také působí v centru prevence a léčby závislosti na alkoholu. „Bohužel je alkohol součástí našich životů víc, než si to dokážeme uvědomit. Ten, kdo nepije, je spíš divný než ten, který se opíjí.“