Na loukách Bílých Karpat pečovali lidé o krajinu už před deseti tisíci lety. Díky tomu patří tato krajina ke světovým unikátům. Unikátní cestopis, na němž se podílejí čeští i slovenští autoři, objevuje území, která spojuje společná historie, mentalita i tradice. Režie P. Všelichová (Premiéra)
Obyvatelé česko-slovenského pomezí v oblasti Bílých a Bielych Karpat mají svou hranici v srdci v krajině mezi vesnicemi Vrbovce a Chvojnica na slovenské straně. Hrubou a Malou Vrbkou na straně moravské. Je to krajina zahrad a venkova s přetrvávajícími tradicemi, ale také kraj bolestných vzpomínek na rozdělení Československa.
Zahradami Karpat jsou tady ve volné krajině po obou stranách hranice takzvané sesuvné louky. Tedy lokality, jejichž reliéf postupně modelovaly sesuvy půdy. Zřejmě proto se národní přírodní rezervace poblíž Hrubé Vrbky jmenuje Čertoryje. Po staletí tu náhlé sesuvy vrásnily karpatskou krajinu a lidé si proto tiše s bázní říkali, že tam asi samotný "čert to ryje".
Těsně za česko-slovenskou hranicí leží osada původně jménem u Sabotů, která patří k symbolům rozdělení Československa. Před rozpadem federace v roce 1993 ležela na moravské straně pomezí. Její obyvatelé však v referendu rozhodli, že chtějí, aby osada U Sabotů patřila ke Slovensku. Od roku 1998 je tedy osada na Slovensku a jmenuje se Šance.