Miroslav Táborský představuje zahradní a modernistickou architekturu Prahy, jež dotváří jedinečně se vyvíjející městský prostor zapsaný na seznam světového dědictví UNESCO (2012). Režie J. D. Novák
Praha se vyznačuje přítomností hned několika výrazných stavebních stylů, a tak hovoříme o její románské, gotické, barokní, klasicistní, kubistické, funkcionalistické stránce. Navíc je zasazena do unikátního přírodního prostředí, které se může pochlubit terasami pod Pražským hradem, Valdštejnskou či Vrtbovskou zahradou, ale i Průhonicemi, které jsou dokladem krajinářského mistrovství konce 19. století. Tato rozmanitost působí ojedinělou jednotou, kterou bychom stěží hledali v jiném evropském městě.
Praha dostala v průběhu věků mnoho přízvisek. Zkamenělá krása, Zlaté město, Stověžatá Praha, Matka měst. Do seznamu UNESCO se ale zapsala především jako dokonalé zhmotnění zásady "jednota v rozmanitosti, rozmanitost v jednotě". Historie sem v průběhu staletí přinášela vlivy z celé Evropy. Střídali se zde vladaři, šlechtické rody, politické vlivy i státní zřízení. Spolu s tím vším přicházeli umělci a architekti, kteří vtiskli Praze její tvář, plnou překvapivých kombinací. Těm především bude věnována druhá část vycházky s poutavě vyprávějícím průvodcem Miroslavem Táborským, s nímž navštívíme honosné umělecké stánky a posoudíme obohacení, které pro jádro Prahy znamenaly podněty architektonické moderny. Cesta napříč staletým stavebním vývojem tak nemůže skončit jinde, než u postmoderního Tančícího domu.