Americký spisovatel Robert Fulghum prohlásil: „Čím jsem starší, tím míň si všímám, co lidé říkají, myslí si a v co doufají. Všímám si toho, co dělají, jak žijí a o co usilují.“

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

Jiří Suchý dal v Recitálu 64 svému kolegovi Jiřímu Šlitrovi mnohem víc prostoru ve vtipných textech i v hudební části pořadu. A Šlitr to dokázal beze zbytku zúročit. Originálně podal například píseň Klokočí, kdy dokázal zpívat proti doprovodu mimo rytmus. Určitě že to nebylo zdaleka tak jednoduché, jak se zdá.

Jen pro zajímavost dodáme, že tím nešťastným klavíristou byl známý skladatel Jiří Bažant. Recitál 64 psal Jiří Suchý uprostřed práce na filmu Kdyby tisíc klarinetů a přípravy na jazzovou operu Dobře placená procházka. Nebyl čas na rozsáhlou revue, proto zvolil jednodušší formát, se kterým se setkal při návštěvě Paříže. Jednotlivá sólová vystoupení ale oba pánové dokázali podat skutečně originálně.

Jiří Suchý zase ukázal, že vyjadřovat se dá i beze slov.

Říká se, že kvalitu prověří čas. Jistě nám dáte za pravdu, že písničky dvojice Suchý-Šlitr v tomto směru obstály na výbornou. Možná i proto se k nim rádi vracíme.

2. duben 1974 – † Georges Pompidou ( 5. 7. 1911)

V roce 1973 nikdo netušil, že dvaašedesátiletý prezident Georges Pompidou má před sebou necelý rok života. Zemřel nečekaně 2. dubna 1974 na leukémii. Kariéra tohoto politika je úzce spojena s Charlesem de Gaullem.

Tehdejší prezident Páté francouzské republiky jmenoval v roce 1962 Pompidoua premiérem. Tuto funkci zastával až do roku 1968, čímž se zapsal do francouzských dějin jako nejdéle úřadující předseda vlády. Právě v tomto roce po vlně neshod ale skončilo Pompidouovo přátelství s de Gaullem. I přesto se mu podařilo úspěšně kandidovat na úřad prezidenta. Pompidou byl pragmatičtější než de Gaulle, zasadil se o přijetí Velké Britanie do Evropského společenství, zahájil průmyslový plán i nový vesmírný program.

Ovšem nejslavnějším jeho počinem je bezesporu kulturní Centrum George Pompidou. Byl jeho hlavním iniciátorem. Stavba dodnes vyvolává velké emoce. Jedni ji obdivují a jsou nadšeni originalitou, pro druhé je centrum jen kupou šrotu. Ať je pravda jakákoli, Centrum George Pompidou navštíví ročně 7 milionů lidí a předstihlo tak Eiffelovu věž i Louvre. Dá se říct, že si tak Pompidou nechal postavit největší pomník na světě.

4. duben 1969 – upálení Evžena Plocka

Vzburcovat lidi po vzoru Jana Palacha se pokusil o měsíc později i Jan Zajíc. O třetí lidské pochodni se tehdy nedozvěděl téměř nikdo.

Evžen Plocek se jistým způsobem liší od svých předchůdců. Jednak věkem, bylo mu téměř čtyřicet, na rozdíl od Palacha a Zajíce měl už rodinu a syna a za třetí byl komunista. Přestože věděl, že jeho čin patrně normalizační vývoj neovlivní, neviděl jinou možnost, jak alespoň vyjádřit své hluboké zklamání a protest.

Podle svědectví měl Evžen Plocek v krabičce jen jednu zápalku. Než se polil hořlavinou, stavil se v jedné jihlavské kavárně a vypil dva velké rumy.

Jako by tušil, že může být jeho čin záměrně zkreslený, i v nemocnici než zemřel, prosil, aby nikdo netvrdil, že to byl skutek opilce.

Evžen Plocek zanechal po sobě vzkaz. Podle něj nazval Roman Furst film z Plockova pohřbu, který tehdy natočil. Zveřejnit ho mohl až po sametové revoluci. Ten vzkaz zněl: „Jsem pro lidskou tvář“.

6. duben 1849 – † Jan Svatopluk Presl ( 4. 9. 1791)

Víte, co mají společného slova bobr, klokan, hluchavka a kyslík? Všechny tyto výrazy a mnoho dalších vymyslel přírodovědec, pedagog a tvůrce českého odborného názvosloví Jan Svatopluk Presl. Většinu jeho slov používáme dodnes.

Presl s mladším bratrem Karlem Bořivojem milovali od dětství botaniku. Spolu pak napsali Květenu českou. Následovaly Rostlinář a Počátkové rostlinosloví.

Presl byliny nejen pojmenovával, ale taky doplnil kresbami.

Z Ruska převzal Presl např. durman, od Poláků si půjčil vraní oko nebo hrachor, sám přispívá pojmenováním jako kopretina, šťovík či kukuřice. Presl zasáhl i do mineralogie a chemie. Jeho dílem jsou vodík, vápník, dusík a další prvky.

Bez pojmů, kterými obohatil Presl náš jazyk, bychom se dnes už neobešli.

Kdo to byl?

Herec, jehož jméno je naší otázkou, je spojený především s Brnem. Vystudoval zde JAMU a od roku 1969 hrál v Divadle bratří Mrštíků. V brněnské televizi natočil řadu spíš menších rolí.

Poprvé stál před kamerou už v devíti letech. Zahrál si tehdy malého Jana Proška v Babičce s Terezií Brzkovou. Velkou roli dostal v pohádce O medvědu Ondřejovi. K jeho posledním rolím patřil notář v Četnických humoreskách.

V rámci pravidel soutěže může stejný opakovaně soutěžící divák obdržet cenu jen jednou za kalendářní rok.