Životní cestu i kariéru výrazné herečky ovlivnila velká jizva, která jí zbyla na tváři po operaci v raném dětství. Připravili: A. Cibulka, J. Nekvasil a S. Oktábcová (Premiéra)
Herečka Sandra Pogodová se narodila 16. 4. 1975 v Olomouci. V divadelním prostředí se pohybuje odmalička. Její otec, skladatel, pianista, herec a zpěvák se věnoval divadlu. S Pavlem Dostálem, později ministrem kultury, založil amatérské divadlo. Matka v souboru zpívala a hrála. Sandra měla od narození na čele znaménko. Optimisticky znějící prognózy lékařů, že samo postupně zmizí, se však nenaplnily. Naopak se nebezpečně zvětšovalo. Lékaři s operací váhali; nevěděli, jestli hemangiom plný krve nezasahuje i kost a obávali se vážných zdravotních problémů, které mohly skončit velkým krvácením. Matka malou Sandru úzkostlivě hlídala, aby neupadla, neporanila se, neškrábala se na hlavě, neboť Sandře při narušení hemangiomu hrozila otrava krve. K operaci nakonec došlo, až když byly Sandře tři roky, a zákrok lékařům trval šest hodin. Jenže malá Sandra si svědivé místo pod obvazem podrbala a přetrhala si stehy. Ač jí matka mazala čelo mastmi, zbyla jí na čele viditelná jizva. Kvůli ní zažívala posměch spolužáků, nosila ofinu a trápila se, že nikdy nebude hrát princezny. Už ve čtrnácti letech se dostala na Pražskou konzervatoř. Ocitla se v metropoli ve čtrnácti letech bez dozoru rodičů a brzy ji strhl vír bouřlivého života plného večírků a bujaré zábavy. První filmová zkušenost přišla s filmem Kamarád do deště II, ale nejzajímavější filmové příležitosti jí nabídl až Juraj Jakubisko ve filmech Nejasná zpráva o konci světa, Post Coitum a Bathory. Divadelní začátky si odbyla ve Východočeském divadle v Pardubicích a pražském Divadle ABC, čtyři roky strávila ve Spirále na Výstavišti v muzikálu Jesus Christ Superstar. Smršť divokých let se rozhodla ve svých třiadvaceti sama zastavit, když se vzdálila všem pražským nástrahám a s cílem pracovat jako au pair odjela do Spojených států. Po více než roce se jí však začalo stýskat po domově a vrátila se. Po návratu do Čech se naplno vrhla do práce. I když si přála mít rodinu, ve vážném vztahu se zklamala a dlouho po něm zažívala hluboký smutek. Před pár lety se však rozhodla ke změně životního přístupu. Smířila se s tím, že nebude žít tradičním rodinným životem, ale také se nechce trápit pro to, jak ji bere okolí. Je třináct let v angažmá Divadla Fidlovačka. Jizvu na čele při hraní neřeší, dá se přece skrýt make-upem. Ani svoji profesi už nevnímá jako alfu a omegu, honba za čímkoli jí přestala dávat smysl. Zvolnila, zklidnila se, vyznává zdravý životní styl, hodně čte, cvičí čchi-kung a pravidelně plave, zajímá se o východní kultury. Single život jí vyhovuje, chce obstát především sama před sebou.