Zámek Kozel
Klasicistní zámek Kozel nechal v letech 1784-89 postavit Jan Vojtěch Černín z Chudenic, který působil na dvoře císaře Josefa II. jako nejvyšší lovčí Království českého. Honosné sídlo vybudoval k loveckým radovánkám. Jeho podobu svěřil do rukou méně známého pražského architekta Václava Haberditze. Za neobvyklé jméno památka vděčí starému pohanskému zvyku. V místech, kde stojí, totiž dávní přeci obětovali Bohům kozla, aby si zajistili dobrou úrodu. Prohlédneme si společně interiéry, v nichž se panstvo bavilo i odpočívalo. A zavítáme taky do parku, který ho obklopuje a láká k procházkám v každém ročním období.

MapaZámek Kozel

Drátované vánoční ozdoby
Drátenické řemeslo upadlo takřka v zapomnění, v posledních letech ale prožívá svou renesanci a stalo se takřka módní záležitostí. Práci s drátem se věnuje i řada umělců. Oblíbila si ji taky Kateřina Smutná z Hronova. Tvořit ji bavilo už od dětství. Malovala, pletla, vyšívala, ale k drátování se dostala až na rodičovské dovolené, kdy přemýšlela, do čeho nového by se mohla pustit. Dnes vyrábí desítky různých tvarů. Nejprve vytvoří silnějším drátem základní kostru a potom ji slabším drátkem vyplétá. Drobnější ozdoby ve tvaru srdíček, koleček nebo hvězdiček různě kombinuje do okrasných závěsů. Doplňkové materiály od přírodnin až po keramiku získává od dalších stejně šikovných řemeslníků.

MapaDrátované vánoční ozdoby

Svatošské skály
Podzim krásně odkryl Svatošské skály, oblíbené místo vycházek karlovarských občanů. Zvláštní útvary vytvořila svým působením v žulovém masivu řeka Ohře a mezi Loktem a Doubím pak vznikl hluboký kaňon. Skalní město, které zdobí kamenní obři s neobvyklými názvy jako Ženich, Nevěsta, Muzikanti nebo Svědci, je místy vysoké až 50 metrů. Provede vás jím 12 kilometrů dlouhá naučná stezka, která ani v zimních měsících nezůstává opuštěná. Lokalitou se projdeme i my a cestou vám prozradíme, jak přišla ke svému jménu a taky pověst, která se váže ke vzniku jednotlivých skal. Dozvíme se i to, kdo tady nacházel inspiraci pro svou tvorbu

MapaSvatošské skály

Výstava Prima sezóna v muzeu v Roztokách
Na místě roztockého zámku stávala původně vodní tvrz, jejíž kruhový tvar nezměnily ani pozdější přestavby. Dnešní podobu památce vtiskla ta poslední na konci 18. století. Do těchto časů se přeneseme při prohlídce komnat v přízemí, mezi nimiž nechybí ani spižírna s kuchyní. Vzhledem k tomu, že areál je sídlem Středočeského muzea, najdeme tu taky řadu výstav. My se vydáme do období první republiky. V té době byly Roztoky oblíbeným místem letních pobytů bohatých Pražanů. Vyrostla v nich řada vil, kde jejich rodiny trávívaly prázdniny. Jednou z významných prvorepublikových úspěšných žen byla avantgardní tanečnice Milča Majerová. V muzeu představují právě její letní vilu, kterou pro ni postavil její první manžel architekt Jaroslav Frágner.

MapaVýstava Prima sezóna v muzeu v Roztokách

Těšíkovská kyselka
Pramen Těšíkovské kyselky je ukryt v úzce zaříznutém údolí Trusovického potoka na Olomoucku. K železitému prameni uprostřed smrkových lesů míří turisté, ale taky místní lidé s kanystry, v nichž si vodu vozí domů. Při občasném užívání má totiž prokazatelně pozitivní účinky na lidský organismus. Její teplota je kolem 10 stupňů a prameništěm proteče 30 litrů přírodní minerálky za minutu. Za rezavou barvu můžou podle legendy trpaslíci, kteří v prameni v noci máchají své rudé čepičky a vodu tak údajně obdařují substancí moudrosti. Tak jsme se na místo vypravili i my, abychom zjistili, co je na pověsti pravdy. Připomeneme si i to, že Těšíkovská kyselka není jedinou minerálkou, kterou v oblasti můžeme ochutnat.

MapaTěšíkovská kyselka

Ozdoby z přírodnin Růženy Vincíkové
Slyšeli jste už někdy o krušpánku, makulenkách, vrkočích a lilíku? Pokud ne, můžete to napravit při setkání s Růženou Vincíkovou. Poradí nám, jak si v předvánočním čase originálně vyzdobit domácnost. Stůl a třeba taky okna. Nápady čerpá z tradic, ale inspiraci nachází i v přírodě. Dokáže využít klasy, makovice, zajímavá semínka, coby andělská křídla třeba i frňákovníky – tedy javorové nažky, které jste si taky možná jako děti nasazovali na nos. A nezapomíná ani na symboliku. Tak třeba už zmíněný vrkoč se vztahuje ke slunovratu, proto má kruhový tvar. Býval většinou z těsta, ale dělal se taky z jablek či mechu. Jablíčko bylo vždy červené, protože tahle barva je symbolem života. A chybět nesměla ani zelená.

MapaOzdoby z přírodnin Růženy Vincíkové