„Hudba je malbou, na kterou se člověk dívá ušima.“ Takto vtipně charakterizoval vnímání tónů skvělý herec a zpěvák Vlasta Burian.

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

14. říjen 2003 – † Miloš Sádlo ( 13. 4. 1912)

Původně se Miloš Sádlo jmenoval Zátvrzský, nové příjmení převzal z vděčnosti po svém prvním učiteli hry na violoncello Karlu Pravoslavu Sádlovi. Právě on objevil ve svém žákovi velký talent a muzikálnost a předurčil jeho životní dráhu.

Už po roce a půl, v pouhých 17 letech, měl Miloš, tehdy ještě jako Zátvrzský, první koncert. O rok později už vystupoval pod uměleckým pseudonymem Sádlo. A tomuto jménu dělal čest nejen u nás, ale i ve světě. Důležitou etapou bylo působení v Pražském kvartetu.

A svého rozhodnutí nelitoval. Koncertoval v řadě světových měst a z Mezinárodní soutěže violoncellistů ve Vídni si už v roce 1937 přivezl zlatou medaili.

Za okupace se Miloš Sádlo spojil s Alexandrem Plockem a Josefem Páleníčkem a vytvořili České trio. Později spolupracoval i s dalšími významnými umělci jako byli David Oistrach, Dmitrij Šostakovič nebo Rafael Kubelík. Jako profesor na HAMU odchoval řadu vynikajících nástupců. Se svým milovaným violoncellem vystupoval profesor Miloš Sádlo více než 70 let.

16. říjen 2008 – Požár Průmyslového paláce v Praze

Už jen televizní záběry připomínají, jaký pohled se naskytl hasičům po příjezdu na pražské Výstaviště před deseti lety.

Palác hořel, pak zazněl výbuch, plameny vyšlehly do výšky osmdesáti metrů a střecha se propadla. Levá část Průmyslového paláce v ten moment připomínala ruiny po náletu bombardérů. Všude se převalovala hustá oblaka dýmu. Scéna jak z válečného filmu. Na místo se sjížděly nejen hasiči a média, ale i stovky lidí.

Tragédie si naštěstí nevyžádala oběti na životech. Rozsah škod byl ale likvidační. Z levého křídla zůstaly jen obvodové zdi a i ty statik nařídil strhnout. Škoda se vyšplhala do miliardových částek. Proč k požáru došlo? Policie pracovala se třemi možnými příčinami. Úmyslné zapálení, nedbalost nebo závada v elektroinstalaci.

Sotva uhasl požár, rozhořel se jiný, tedy spor o to, kdo zajistí obnovu Levého křídla.

Přestože se Magistrátu po vleklých sporech nepodařilo sjednat dohodu s pronajímateli a vše se řeší soudní cestou, rozhodl nakonec zahájit přípravy na dostavbu Průmyslového paláce. Na místě zatím stojí provizorní stan, ale na základě projektové dokumentace by v příštím roce měla konečně začít stavba nové budovy.

18. říjen 1918 – † Koloman Moser ( 30. 3. 1868)

Tvorba rakouského grafika, designéra a malíře Kolomana Mosera je dnes součástí nejvýznamnějších muzeí a světových galerií. Ale nemuselo to tak být.

Otec trval na tom, aby Koloman vystudoval obchodní akademii. Bez vědomí rodičů si mladý Moser podal přihlášku na Akademii výtvarných umění a byl přijat. Po studiích se živil ilustrováním a grafickými návrhy novin, časopisů i knih. Byl natolik žádaný, že jej mimo jiné přijal arcivévoda Karel Ludvík jako učitele kreslení pro své potomky.

V roce 1903 založil Koloman Moser ve Vídni uměleckořemeslné dílny.

Pro ně vytvořil stovky návrhů nábytku, váz, šperků, nádobí, skla a dalších dekoračních prvků. Všechny jeho práce vynikaly originálním řešením, elegancí a taky hravostí. Po roce 1907 se Moser zaměřil na malbu. Proslavil se svými návrhy poštovních známek, zejména sérií „Rakouští panovníci“ a taky návrhy bankovek.

Kromě profesní činnosti byl Koloman Moser také spoluzakladatelem Sdružení výtvarných umělců Rakouska. Přestože zemřel v pouhých padesáti letech na rakovinu hrtanu, jeho dílo je dodnes ozdobou mnoha sbírek.

19. říjen 2003 – Blahořečení Matky Terezy

Dnes je tomu právě patnáct let, kdy byla Matka Tereza blahořečena Papežem Janem Pavlem II. Za svou pomoc chudým a trpícím si vysloužila obdiv celého světa.

Matka Tereza, vlastním jménem Agnes Gonxhne Bojaxhiu odešla v 18 letech do kláštera v indické Kalkatě, kde učila geografii v dívčí škole a později zastávala i místo ředitelky. Zásadní obrat v jejím životě nastal 10. listopadu 1946. Jak ona sama prohlásila, jela tehdy vlakem. Náhle k ní promluvil Kristus a požádal ji, aby z kláštera vystoupila a začala pomáhat „nejchudším mezi chudými“. A tak se i stalo. Matka Tereza otevřela první veřejnou školu pro sirotky, v roce 1950 založila řád Misionářek lásky, který dodnes pomáhá trpícím po celém světě.

Matka Tereza ukrývala i jedno bolestné tajemství. Viděla kolem sebe příliš mnoho utrpení, a tak ji pronásledoval pocit duchovní prázdnoty. V roce 1957 napsala kalkatskému biskupovi: „Ráj mi nic neříká. Zdá se mi prázdný. Ale přesto mám v sobě mučivou touhu po Bohu. Prosím, modlete se za mne, abych se na něj dokázala i přes to všechno usmívat.“

Matka Tereza si vysloužila řadu významných ocenění. Po blahoslavení v roce 2003 byla Papežem Františkem v roce 2016 v Římě i svatořečena.

Kdo to byl?

Herec, jehož jméno je naší hádankou, se do profesionálního divadla dostal až po třicítce. Do té doby pracoval v továrně, hrál s ochotníky, stavěl kulisy v sokolovně a zpíval po barech.

Vystřídal několik mimopražských scén. Na 17 let pak zakotvil v tehdejším pražském Divadle S. K. Neumanna. Zatímco ve filmu hrál většinou menší role, tady dostal i řadu zajímavých příležitostí.

Díky nezaměnitelnému hlubokému hlasu dostával tento herec také nabídky z rozhlasu a dabingu.

Jendo je jisté, kdykoli se objevil, byť i v malé roli, byl nepřehlédnutelný. Snad i proto, že svou práci do konce života miloval.

V rámci pravidel soutěže může stejný opakovaně soutěžící divák obdržet cenu jen jednou za kalendářní rok.