Diváky nejsme jen v kině, v divadle, na koncertu nebo v cirkusu. I když někdy diváci na sportovním utkání opravdu připomínají leccos jiného. Vůči většině návštěvníků sportovních klání by však bylo nespravedlivé představovat si dění na tribunách jen jako šarvátky. Ladislav Špaček Vás tentokrát zavede na různé stadiony. L. Špaček: Dobrý den, dnes spolu navštívíme sportovní utkání, zápas, turnaj, mač… Podíváme se na to, jak by měli správně fandit fér sportovní diváci. Na fotbalovém stadiónu obvykle není vhodné místo k vedení důležitých rozhovorů, často není neslyšíme ani vlastního slova.

Fotbaloví fanoušci: Jedeme, Slavia, jedeme….

L. Špaček: Petře, to už je druhý poločas?

Petr: Ne, Láďo. To je druhá minuta.

Tiše, prosím!

Tenisový rozhodčí: Tiše, prosím!

Petr: To ještě není mečbol, to je..

Zita: My máme být ticho?

Petr: To se netýká nás, to se říká v televizi, to je taková tradice, tos' mohla vidět v televizi tolikrát, zvlášť teď se hraje…Vidíš, jak to lítá nízko? Hezký, hez..., škoda, hezký ale jinak, hezký, jo? A to už se mu stalo podruhý. Hele, podání, jo to sem ti chtěl říct, to musíš nadhodit, opři se! Do sítě, no, to je nepříjemné, do sítě. To já ti vysvětlím, já bych našel ještě tu příručku, víš co jsem ti dal vloni…

Tenisový rozhodčí: Prosím diváky o klid!

L. Špaček: Petře, tiše, jsi na tenise.

Petr: No na fotbale jsme si se Zitou moc nepopovídali.

L. Špaček: Na tenisovém utkání, při kterém se mimochodem slyšíme vzájemně velmi dobře, zase musí být v hledišti absolutní klid. A úplné ticho nevyžadují jen tenisoví hráči. Totéž se týká golfistů, šachistů, nebo i stolních tenistů.

Petr: Leoši, nechte toho, Leoši, pojď sem, jak držíš tu pálku, jak ji držíš? Takhle sem ti říkal, že se drží, co ten prst, ten pravej ukazovák? Tak to drž pořádně! A zapni si to triko!

L. Špaček: Vodítkem, jak a kde fandit nahlas a kde zůstat potichu po dobu hry tedy není stadión, hala či terén. Při cyklistických závodech, kanoistice či přespolním běhu povzbuzování ani jásot samozřejmě nevadí.

Petr: Napni to pořádně! Honzo, já když jsem střílel, já jsem s napínáním a mířením neměl problém. Já jsem stál jako vytesanej z kamene, jako socha. No jo, jistě. Pánubohu do voken.

L. Špaček: To při sportovní střelbě či lukostřelbě by vás jako hlučícího diváka ihned vyvedli.

Petr: Doleva trošku!

L. Špaček: V tom lepším případě, ovšem.

Honza: Vidíš.

L. Špaček: V poslední době přibývá sportovních událostí, při nichž budeme jako diváci podrobeni přísné osobní prohlídce, podobné té jako na letišti. Ale i tady platí jistá pravidla. Muž by neměl prohledávat ženu.

Petr: A žena muže?

L. Špaček: To také ne.

Petr: Škoda.

L. Špaček: I naprostým neznalcům sportu je tedy už jasné, že i při návštěvě sportovních podniků platí určitá, řekněme společenská pravidla. Jsme opatrní s občerstvením, pokud je vůbec dovoleno si jej do hlediště brát. Stejně jako třeba v divadle jdeme do řady čelem k jiným divákům, muž první a s omluvou. Pokud je to možné, žena sedí po pravici svého partnera. Dáma, starší a nadřízený mají i zde přednost.

Oblečení

L. Špaček: I sportovní utkání je společenská akce a měli bychom se zamyslet nad tím, co si obléct. Třeba na V.I.P. tribunu nepůjdeme tak, jako do ochozu. Zajímavou pomůckou může být oblečení trenérů a činovníků na hráčských lavičkách. Má-li oblek a košili s kravatou trenér, my můžeme být oblečeni stejně - a nejsme "overdressed". Sporé oblečení je snad omluvitelné při úmorných vedrech na fotbalových stadionech či cyklistických nebo vodáckých závodech. Ale rozhodně je nepřijatelné třeba v basketbalové hale. Není to tak dávno, co se například na box chodívalo ve smokingu a rozhodčí v ringu nosí motýlka dodnes.

Chování

L. Špaček: Některé sporty se tváří zlověstně, jako by byly ztělesněním násilí, ale pravý opak je pravdou. Panují při nich přísná pravidla fair-play. Zatímco když se to vymkne z ruky i při obyčejném hokeji, původní smysl hry se úplně vytrácí. Diváci mohou svým chováním zásadně ovlivnit průběh sportovního utkání a jeho regulernost. Dokonce někdy je soupeřem sportovce i divák. Všude bychom měli být jako diváci připraveni. Na to, co budeme sledovat, co nás čeká, i když nejsme fanoušky sportu.

Fotbaloví fanoušci: Pojďme hoši, dáme gól. Dáme gól…

L. Špaček: Petře, kdy bude přestávka? To jsou třetiny nebo poloviny?

Petr: Láďo, tohle je fotbal, ten se hraje na dvakrát 45 minut, takže to jsou poločasy, hrubého času. Na třetiny se hraje hokej, třikrát 20 minut čistého času.

Zita: A Láďo, víš při kterém sportu se blíží závodníci do cíle zády?

L. Špaček: To je taky možný?

Petr: Samozřejmě, to je například veslování. Mimochodem, víš jaký je rozdíl mezi veslováním a kanoistikou?

L. Špaček: To mi vysvětlíš doma, teď mi raději řekni, kteří jsou naši, ti modří nebo bílí?

Petr: No to je přesně otázka, kterou by jsi neměl na sportovišti klást, zejména ne mezi fanoušky, mohli by reagovat velmi podrážděně. Protože mezi fanoušky stále ještě bohužel převládají ti méně tolerantní.

L. Špaček: Já vím, co se někdy stává.

Zita: No, naštěstí jsme se octli mezi fanoušky-gentelmany.

L. Špaček: Naši exkurzi na sportoviště bychom mohli uzavřít konstatováním, že pravidla etikety, ohleduplnost a slušnost musíme uplatňovat i při sportovních utkáních. Nashledanou!

Fotbaloví fanoušci: A gól!