Ludmila se zatím snaží být sama sebou. Ženou, která se učí žít se svou minulostí a s nemocí. Ve studiu ji čeká setkání, které pro ni bude možná důležitější, než si dokáže představit. Režie M. Dvořáček (Premiéra)
Pro Ludmilu nebyla účast v Poště pro tebe jednoduchým rozhodnutím. V důsledku prožitých traumat trpí depresemi, a tak si dlouho nebyla jistá, jestli by takový krok zvládla. Až relativně nedávno, v dospělosti, se jí potvrdilo to, co dosud jen nejasně tušila a co si hlavně nechtěla připustit: že není dítě svých rodičů. Vyrůstala bez sourozenců, a teď ví, že by jich měla mít minimálně pět. Chtěla by je všechny vidět, seznámit se s nimi. Bojí se očekávat víc, pořád se strachuje o svou duši. V minulosti byla několikrát na dně, těžce se napřimovala a nalézala znovu svou důstojnost.
Pavlína si pozvala do studia své nedávno objevené příbuzné Jindřicha a Vlaďku. Z lásky a vděčnosti. Strýc Jindřich je bratrem jejího otce, ale toho Pavlína nikdy neměla možnost poznat, nesměl dceru vídat. Pavlína dlouho neznala celou půlku rodiny, své nejbližší příbuzné. Otce viděla poprvé až v rakvi. Teprve na jeho pohřbu prožila osudové setkání se svou babičkou, strýcem a tetou. Navzdory komplikovaným vztahům a smutným okolnostem přijali "noví" příbuzní Pavlínu samozřejmě mezi sebe. Umožnili jí smířit se s otcem, s jeho památkou. A co je důležité, díky nim Pavlína ví, že někam patří.