Pro Grega Heffleyho je střední škola tím nejhloupějším nápadem, jaký kdy někdo vymyslel. Je to místo plné stovek společenských nástrah v podobě zarostlých pihovatých blbečků, zákeřných surovců, plesnivého sýra a jaderných vší. Aby přežil neustálé utrpení a dosáhl uznání a postavení, které si dle svého mínění oprávněně zaslouží, zosnuje nekonečnou řadu zaručených plánů, které se samozřejmě nakonec zvrtnou. A ještě si všechno zaznamená do svého deníku. “Není to deník, ale ZÁPISKY,” trvá na svém Greg, který dává přednost méně zženštilému označení – překypující jeho názory, myšlenkami, příběhy o rodinných strastech a útrapách, i o jeho (rádoby) triumfech na školním dvoře. “Až budu slavný,” píše Greg, “budu mít lepší věci na práci, než celé dny odpovídat lidem na jejich přihlouplé otázky.” A tak se zrodil Deník slabocha.