České středohoří a Slavkovský les - zdaleka ne všechno, co na první pohled vypadá jako sopka, má se sopkami něco společného. Podívejte se na naši zem tak, jak jste ji ještě neviděli, a užasněte nad její pestrostí a krásou (2014). Režie P. Krejčí
České Středohoří nabízí jednu z nejfantasknějších krajinných siluet Evropy. A samotná krajina je neméně hodnotná. Kopce, které připomínají sopečné kužele, hostí vzácná stepní společenstva. Navštívíme step v časném jaru, kdy zde kvetou hlaváčky a koniklece, ale i později, kdy se holé kopce vlní ve větru. Na jedné zapomenuté mezi objevíme jednu z evropsky nejvýznamnějších populací vzácné orchideje. Stejně fascinující jako krajina přírodní, je ve Středohoří také krajina kulturní. Člověk z divočiny vytvořil zahradu.
Slavkovský les je oproti Středohoří mnohem tajemnější, hlubší a také nebezpečnější. A to doslova. Možná už jste byli u některého z výronů plynů v západních Čechách. Lidé je dodnes zaměňují za bahenní sopky, ale to, co ukrývá Slavkovský les, je ještě zrádnější. Panuje tady neviditelný zabiják. Země bublá, pohupuje se, prýští z ní desítky studených i horkých pramenů. Také na rozsáhlých rašeliništích je smrt jako doma. Číhá hned při zemi, v podobě masožravých rostlin.
Ještě jedno místo nesmí v příběhu o sopkách-nesopkách chybět. Tajemné dno dávno vyschlého jezera, které ani po vyschnutí nikdy nezarostlo trávou nebo čímkoli jiným.