Karlovarské kolonády
Zázračnou sílu karlovarské termální vody podle pověsti vyzkoušel už Karel IV. A v místech, kde vyvěrala ze země, nechal založit město. Dnes léčivé prameny, které na západ Čech ročně přilákají desetitisíce lidí z celého světa, chrání kolonády. O jejich vznik se zasloužil lékař David Becher, který chtěl pacienty přilákat přímo ke zdrojům a zajistit jim u nich ochranu před nepřízní počasí. První vyrostly ve 2. polovině 19. století a my se projdeme mezi těmi nejznámějšími. Největší se jmenuje Mlýnská a vyvěrá v ní hned pět pramenů. Její podobu navrhl architekt Josef Zítek, který stál u zrodu Národního divadla a Rudolfina. Jenže místním se jeho dílo zpočátku nelíbilo a nazývali ho dokonce záhonem mrkví. Kdy a proč ho vzali na milost? I o tom bude řeč.

Ráj dřevěných soch
Ostravice, malá obec v centru Beskyd, vznikla podle dochovaných písemných pramenů na konci 16. století. Její počátky jsou spjaty s takzvanou pasekářskou kolonizací kraje. Dnes je ideálním výchozím místem pro výlety do okolní krajiny. A od loňského roku láká turisty k její návštěvě i Ráj dřevěných soch. Neobvyklá expozice je dílem místního řezbáře Luďka Vančury. Pod jeho rukama ožívají pohádkové bytosti i lesní zvířátka. Všechny se snaží zachycovat v pohybu. A my se pokusíme zjistit, jak to dělá. A prozkoumáme samozřejmě i okolí Ostravice. Na toulky si můžeme vybrat hned z několika naučných stezek.

Koně na šlovickém vrchu u Dobřan
Desítky let sloužil za minulého režimu Šlovický vrch u Dobřan naší armádě jako tankodrom. Po roce 1989 vojáci odešli, prostor začal zarůstat trním a živočichové, kteří tu našli domov, se octli v ohrožení. Offroady a pásová vozidla sice čas od času pomáhaly zabránit šířícím se křovinám v dalším rozrůstání, ale nestačilo to. A tak místní napadlo využít k údržbě strání takzvané živé sekačky. Konkrétně šestici exmoorských hřebečků, kteří se tu usadili zhruba před čtvrt rokem. Podíváme se, jak se na zdejších svazích zabydleli a přidáme spoustu zajímavostí o plemeni, které prý ze všech nejvíc připomíná původní divoce žijící koně.

Sál Komenium
Svou krásou okouzlí snad každého příchozího. Jeho bohatá fresková výzdoba nemá obdoby v celé naší zemi. A přitom o něm ví jen málokdo. Před zraky veřejnosti se totiž až donedávna ukrýval v jedné nepříliš známé budově v hanácké metropoli Olomouci. Konkrétně v Základní a mateřské škole Komenium. Což ho paradoxně možná zachránilo před nevhodnými změnami v duchu módních trendů. Řeč je o slavnostním sále z konce 19. století. Před několika lety prošel rozsáhlou rekonstrukcí a díky ní si ho můžeme opět prohlédnout v plné kráse.

Skleněné zvonky z Železného Brodu
K Vánocům neodmyslitelně patří taky zvuk zvonů. Ty, které zvou na Štědrý večer do kostelů na půlnoční mši, mají podle legendy dokonce magickou moc. Probouzejí údajně všechny mrtvé a otevírají cesty k zakopaným pokladům. Malé zvonky se ozývají taky v mnoha domácnostech. Oznamují nadílku přes stromečkem a někde jimi dokonce Ježíška přivolávají. Kovové nebo skleněné. Ty druhé už desítky let vyrábějí i v jedné huti v Železném Brodě. Prozradí nám mimo jiné to, jak se podařilo dát jim silný hlas a přitom neohrozit křehký materiál. Bude nás samozřejmě zajímat i to, jak se zdobí a co v tomto ohledu letos diktuje paní Móda.

Cinibulkova stezka
Kokořínsko je krajem hlubokých kaňonů zaříznutých do pískovcových plošin, četných skalních měst, pseudokrasových jeskyní a taky domovem vzácných rostlin i řady ohrožených druhů živočichů. I proto bylo vyhlášeno chráněnou krajinnou oblastí Kokořínsko – Máchův kraj. Krajina je protkaná hustou sítí turistických cest, které doplňuje několik naučných stezek. My se vydáme po té nazvané Cinibulkova. Okružní devítikilometrová trasa začíná a končí v městečku Mšeno. Zjistíme, jak přišla ke svému jménu a zavedeme vás mimo jiné k průsečné skále a taky ke skrýši, které se říká obraznice. Vysvětlíme i to, komu a kdy sloužila.