„Lidé se starají tisíckrát více o to, aby získali bohatství, než aby vzdělali svůj rozum a své srdce, ačkoli je pro lidské štěstí nepochybně důležitější, co člověk je, než co člověk má.“ To řekl Arthur Schopenhauer.

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

18. prosinec 2013 – † Ronnie Biggs ( 8. 8. 1929)

Ronnie Biggs, jeden z nejslavnějších lupičů světa, se narodil v roce 1929 do chudé londýnské rodiny. Poprvé stanul před soudem v patnácti letech za krádež gumy a inkoustové náplně do pera. O pár měsíců později tam skončil znovu kvůli několika lampám do rádia a kalíšku na vejce. A tak to jde dál a dál. Krade, na co přijde, střídá pobyty na katrem a na svobodě jako ponožky.

V sedmadvaceti se seznámí s mladičkou Charmian Powellovou. Než se s ní stihne oženit, udělá z ní spolupachatelku při krádeži auta. A pak se konečně rozhodne sekat dobrotu. Jenže: aby mohl pro svou novou rodinu obstarat domov, potřebuje peníze. Jak k nim přijít? Nepůjčil by mu? Ale Reynolds má lepší nápad: chystá se udělat loupež století a vezme Biggse do party.

8. srpna 1963 banda patnácti lupičů přepadne královský poštovní vlak na trase Glasgow – Londýn a bez jediného výstřelu se zmocní 128 pytlů s penězi. Lup činí víc než dva a půl milionu liber!

Slavný Scotland Yard lupiče zanedlouho dopadne, z ukradených peněz se však podaří získat zpět pouze zlomek. Pachatelé u soudu vyfasují celkem 300 let vězení. Biggsovi se jako jedinému podaří spravedlnosti utéct. Uprchne z vězení, v Paříži si nechá změnit obličej a namíří si to do Austrálie. Dokonce se mu podaří s sebou vzít i ženu a syny.

Jeho další cesta vede do Brazílie. Ovšem už bez Charmain, protože ta mezitím vystudovala univerzitu, stala se novinářkou a svého muže opustila. Biggs v Rio de Janeiru začne žít s barovou tanečnicí Raymundou a stane se znovu otcem. Chytrý plán! Kvůli němu podle brazilských zákonů nemůže být vydán zpět do vlasti. Užívá života na plné obrátky, nazpívá dvě písně s punkovou skupinou Sex Pistols, jedna z nich sbírá body na britském žebříčku nejprodávanějších singlů, dokonce má i svůj fanklub! Je to dost paradoxní, protože Biggs byl prý nejslabším článkem celé zločinecké party. Při loupeži zpackal, co mohl a právě díky jeho otiskům byl celý gang dopaden.

Zruinován a nemocen, částečně ochrnutý po několika záchvatech mrtvice se nakonec po pětatřiceti letech na útěku vzdal britským úřadům. Údajně proto, aby si dal ještě jednou pivo ve své oblíbené hospodě. Krátce si pobyl ve vězení a na onen svět se odebral padesát let po slavné „Velké vlakové loupeži“ ve věku 84 let.

19. prosinec 1873 – Josef Walter († 15. 1. 1950)

Příběh Josefa Waltera vypráví, jak se lze z opraváře bicyklů stát váženým majitelem továrny zvučného jména.

Vyučený nástrojář si ve čtyřiadvaceti letech pronajal v Praze na Smíchově malou dílnu a začal podnikat od píky – opravoval váhy a jízdní kola. Pak pochopil, že vydělá víc, když bude bicykly sám rovnou sestavovat.

Byl to číman, nejen co se práce týče, uměl se i dobře oženit. Díky věnu dcery zámožného smíchovského klempíře si mohl pořídit novější vybavení a přestěhovat se do lepšího. Traduje se ale, že nejprve musel budoucímu tchánovi dokázat svou zručnost stavbou několika jízdních kol. Během roku 1905 vyjelo z jeho továrny do světa na třicet motokol. To už ale nabízel podnikavý muž svým zákazníkům také pohodlnější dopravní prostředek, motorovou tříkolku, se kterou uspěl i v zahraničí. Těsně před první světovou válkou začal Walter vyrábět čtyřmístné automobily – už prototyp vyhrál závod Zbraslav-Jíloviště. A nezůstalo jen u nich, přibyly také po celém světě oblíbené letecké motory.

Waltrovku tak potkal stejný osud jako ostatní. Byla přejmenována na Motorlet a věnovala se výrobě leteckých motorů. Josef Walter to sledoval jen zpovzdálí. Zemřel stranou pozornosti 15. ledna 1950.

Po roce 1989 získala továrna zpět svoje jméno, výroba se ale ke slavným časům nevrátila. Z původní jinonické Waltrovky dnes nezůstal kámen na kameni.

19. prosinec 1863 – patent na linoleum

Už to tak na světě chodí: velké věci často vznikají z malých příčin a mnoho velkých objevů či vynálezů přišlo na svět omylem nebo čirou náhodou. Nebylo tomu jinak ani při vzniku linolea.

Stalo se to v šedesátých letech 19. století. Tehdy se sotva dvacetiletý mladík, anglický vynálezce Frederick Walton přehraboval ve své dílně a padla mu do oka stará plechovka od barvy. Všiml, že po zaschnutí oleje se na ní vytvořil pevný, pružný povlak. To je nápad, řekl si, vzal směs lněného oleje, kaučuku, pryskyřice a mletého korku, a aplikoval ji na látku.

Walton svůj vynález nejprve pojmenoval Linoxin a snažil se ho prodávat výrobcům tkanin. Měl totiž za to, že když se látky budou namáčet do laku, vznikne vodoodpudivá tkanina. Lak na tkanině ale brzy popraskal a o tento pramálo trvanlivý produkt nebyl valný zájem. Nedařilo se. Navíc Waltonovi první továrna shořela na prach a on sám chytil ze všech těch chemikálií nepříjemnou a bolestivou vyrážkou. Ale nevzdal se. Vytvořil směs linoxinu, dřevěných pilin, korkového prachu a pryskyřic a aplikoval ji na hrubou tkaninu. Tak vzniklo první Waltonovo linoleum. Název utvořil z latinských slov Linum a Oleum, což znamená len a olej. Založil si továrnu ve městě Staines kousek od Londýna. To se pak stalo hlavním světovým výrobcem linolea.

Linoleum se postupně vetřelo do domácností, kanceláří i leckam jinam. Možná nevíte, že plnilo v historii i vojenskou misi. Vysokozátěžové lino bylo používáno na amerických vojenských lodích. Jmenovalo se „Baetleship linoleum“. Z lodí ho dostal až útok na Pearl Harbor, při němž se ukázalo, že jde o vysoce hořlavý materiál. Dnešní lina jsou na tom s hořlavostí o dost lépe.

Linoleum si vydobylo významné postavení i v uměleckém světě. Dá se do něj totiž dobře rýt, jak zjistili mnozí výtvarníci. Například Pablo Picasso.

21. prosinec 1913 – první křížovka

V jednom z dopisů své tehdejší lásce Věře Hrůzové píše Karel Čapek: „... a řekl jsem si: jakže, že bych já, slavný Karel Čapek, tohle nerozřešil ve dvou minutách? Nuže, po dvou hodinách divého zápasu jsem se právě nyní vzdal, zničen na duchu i na těle..." O čem to Čapek mluvil?

Tak prostá věc jako je křížovka má zřejmě mnohem starší kořeny, než byste si pomysleli. Podle vykopávek ji znali už v dobách antiky! Určit, kdo byl vynálezcem novodobé křížovky, je však poněkud komplikované.

Podle jedné verze byl tvůrcem křížovky Angličan Victor Orville z Oxfordu, vězeň v jihoafrickém Kapském městě. Ve vězení prý přečetl všechny knihy z tamní knihovny a začal se nudit. A tak si na černé a bílé čtverce podlahy začal čmárat písmenka...

Druhá verze, ta oficiální, praví, že před Vánocemi roku 1913 si Arthur Wynne, novinář původem z Liverpoolu, redaktor zábavné rubriky amerického listu New York World vzpomněl na hru „magické čtverečky“, kterou ho učila jeho babička. Slova se v ní četla stejně vodorovně jako svisle. Načrtl si mřížku ve tvaru kosočtverce a začal si hrát s písmenky. No a první křížovka, anglicky word-cross, tedy „slovní kříž“, byla na světě.

Máme pro vás ale také verzi třetí: První křížovka jako luštitelská úloha totiž pochází z Prahy. Vymyslela ji učitelka Mlada Antošová z Modřan. Její křížovka byla otištěna ve Sborníku hádanek Zlaté Prahy už v roce 1899! Autorka nazvala úlohu Čapka z písmen, protože tvarem představovala čepici. Nápad se zalíbil i dalším autorům a podobné křížovky začal pravidelně tisknout především časopis Český hádankář. Luštění těchto hádanek propadla řada obyčejných i význačných osobností: například Jan Werich, Ema Destinová, Eduard Haken nebo Miroslav Horníček.

Křížovky baví nejen luštitele, ale také jejich tvůrce. Jeden z nich se dokonce zapsal do Guinnessovy knihy rekordů. Bývalý příslušník vojenského námořnictva Roger F. Squires za čtyřicet let sestavil a uveřejnil 58 000 křížovek!

Kdo to byl?

Dnešní hádanka v sobě skrývá jméno pražského židovského spisovatele píšícího německy, překladatele a skladatele. Hned jeho první román, který vyšel, když mu bylo čtyřiadvacet let, sklidil úspěch.

Patřil k nejbližším přátelům Franze Kafky. Povzbuzoval ho v literární tvorbě a snažil se mírnit jeho duševní krize. Než Kafka zemřel, ustavil ve své závěti, že jeho dosud nepublikovaná díla mají být zničena. Vykonavatelem poslední vůle určil svého přítele. Ten se však přesto rozhodl Kafkovu pozůstalost vydat. Kafkova díla Amerika, Zámek či Proces spatřily světlo světa právě díky němu. Má zásluhy o šíření české kultury v zahraničí, zejména díla Leoše Janáčka – přeložil do němčiny libreta jeho oper nebo Jaroslava Haška.

Před první světovou válkou začal silně vnímat své židovské kořeny a zajímal se o sionistické hnutí. Po ustavení samostatného Československa byl jmenován viceprezidentem Židovské národní rady. V roce 1939 emigrovali s manželkou do tehdejší Palestiny. Jeho mladší bratr to štěstí neměl, zahynul v Osvětimi.

Literát, hudebník a organizátor, jehož jméno máte určit, působil do konce života v Tel Avivu jako divadelní dramaturg a kritik. Do Prahy se vrátil krátce v červnu 1964, aby zahájil kafkovskou výstavu. V Tel Avivu – v té době již ve státu Izrael – v roce 1968 zemřel.

V rámci pravidel soutěže může stejný opakovaně soutěžící divák obdržet cenu jen jednou za kalendářní rok.