„Hra je jeden z nejefektivnějších způsobů, jak zjednodušit život. Přesně to jsme dělali jako děti, ale v dospělosti jsme si hrát zapomněli.“ To řekl slavný vědec Albert Einstein.

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

26. listopad 1903 – Alice Herzová-Sommerová († 23. 2. 2014)

Hudba jí zachránila život. To je nejen podtitul dokumentu o téhle úžasné dámě, ale zajisté také pravda.

Narodila se v Praze roku 1903 do židovské, umělecky založené rodiny, jejímiž přáteli byli například Franz Kafka nebo Max Brod. V osmadvaceti letech se provdala za houslistu Leopolda Sommera, s nímž měla syna Raphaela.

Začátkem 2. světové války většina její rodiny emigrovala, ale Alice s manželem a synem zůstala v Čechách, aby se postarala o svou nemocnou matku. Ta byla ale v roce 1942 deportována, a brzy na to čekal stejný osud i na Alici s rodinou. V koncentračním táboře Terezín odehrála pro ostatní vězně 150 koncertů.

Její syn vystupoval v dětské opeře Brundibár. Manžel Leopold byl ale postupně deportován do Osvětimi, pak do Dachau. Jeho ani svou matku už nikdy neviděla.

Po válce se synem emigrovala do Izraele, kde se setkala se svými sestrami, a jako učitelka hudby zde šířila odkaz česko-židovských hudebních skladatelů. V roce 1986 se přestěhovala do Anglie za synem, který byl v té době již světoznámým violoncellistou.

Byla až neskutečně optimistická a aktivní. Skoro do sta let chodila denně plavat, do poslední chvíle každý den cvičila tři hodiny na piano. Nezlomila ji ani předčasná smrt jejího syna. Zemřela před čtyřmi lety, v Londýně, v neuvěřitelných sto deseti letech!

27. listopad 2013 – † Lewis Collins ( 27. 5. 1946)

Ve dvou letech vyhrál soutěž o nejkrásnější dítě Liverpoolu, miloval motorky, sbíral střelné zbraně, měl pilotní průkaz na malá letadla, získal černý pás v jiu-jitsu a málem se stal bubeníkem The Beatles. Všichni ho ale známe především jako agenta Bodieho ze seriálu Profesionálové.

Od dětství hrál na klavír, v pubertě dostal bicí soupravu a brzy na to založil vlastní kapelu. Po střední škole se však poněkud překvapivě rozhodl stát kadeřníkem. Vstoupil do učení kadeřnického salonu, kde se potkal a spřátelil s Mikem McCartneym, mladším bratrem slavného Paula McCartneyho z kapely The Beatles. Lewis Collins prý na návštěvách u McCartneyových přespával v Paulově posteli.

Možná nevíte, že když Beatles v roce 1962 hledali nového bubeníka, Collins byl žhavým kandidátem, ale nakonec místo dostal Ringo Starr.

Nějaký čas vystupoval s kapelou The Mojos, ale jejich sláva brzy opadla, a tak musel Lewis pracovat jako poštovní doručovatel nebo myč oken. K herectví ho přivedla rozhlasová hra, kterou náhodou slyšel.

Po třech letech na londýnské škole dramatického umění začal vystupovat v divadlech a v televizi a v roce 1977 přišlo jeho velké štěstí i neštěstí. Dostal roli agenta Bodieho.

Seriálu Profesionálové se odvysílalo 57 dílů a z hlavních hrdinů se staly celebrity. Lewis byl navíc ve svém živlu, protože tréninky zahrnovaly běh, posilování i sebeobranu.

Po ukončení seriálu se pokoušel o kariéru v armádě, dokonce složil i velice náročné zkoušky pro vstup do komanda SAS, ale jeho popularita byla pro armádu příliš nebezpečná. Dál se tedy věnoval herectví, ale navždy už zůstal hlavně Bodiem z Profesionálů.

V šestačtyřiceti letech konečně našel lásku, učitelku Michelle Larrettovou, s níž měl tři děti. Později pověsil herectví na hřebík, odstěhoval se do Ameriky a otevřel si obchod s počítači.

Zemřel předčasně, v šedesáti sedmi letech, na rakovinu.

29. listopad 2013 – † Natalja Gorbaněvská ( 26. 5. 1936)

Před pěti roky nás opustila ruská básnířka a disidentka Natalja Gorbaněvská, jedna z osmi statečných, kteří v roce 1968 protestovali v Moskvě proti okupaci Československa.

Narodila se v Moskvě, absolvovala leningradskou univerzitu a pracovala jako knihovnice a překladatelka. Zároveň psala básně, z nichž většina vyšla v samizdatu a jen část byla publikována oficiálně, než se Saša zapojila do opozičního hnutí.

V dubnu 1968 začala také samizdatově vydávat Kroniku současných událostí. Té vyšlo do roku 1983 přes šedesát čísel. Stala se tak nejvýznamnějším a nejdéle vycházejícím opozičním periodikem v Sovětském svazu!

V srpnu 1968 ji hluboce zasáhly události v Československu, a tak se společně se sedmi kamarády vydala protestovat na moskevské Rudé náměstí. Byla zatčena, ale na rozdíl od ostatních byla jako matka tříměsíčního syna brzy propuštěna. O událostech se svět dozvěděl až z její knihy Poledne. V roce 1973 jí americká zpěvačka Joan Baez věnovala píseň Natalja.

Trestu se ale bohužel stejně nevyhnula. O rok později byla znovu zatčena a umístěna do psychiatrické vězeňské nemocnice. Takzvaná „léčba“ psychofarmaky a pobyt mezi duševně chorými, to bylo něco, na co Natalja nedokázala do smrti zapomenout.

Na svobodu se dostala v roce 1972 a hned se znovu zapojila do disentu. O tři roky později emigrovala do Paříže. Tam žila až do roku 2013, překládala, publikovala a spolupracovala také s rádiem Svobodná Evropa.

V roce 2013 navštívila Českou republiku a převzala zde ocenění Univerzity Karlovy za celoživotní zásluhy v boji za svobodu, demokracii a lidská práva.

1. prosinec 1898 – † Luděk Marold ( 7. 8. 1865)

Tulipán, jedna z nejznámějších písní Jiřího Suchého, určitě ji všichni dobře znáte. Co to ale Olda skutečně přinesl?

Luděk Marold se narodil jako nemanželské dítě a brzy zcela osiřel. Původně se měl dát na vojenskou kariéru, ale na to nestačily jeho studijní výsledky. Zato byl ale v pouhých šestnácti letech přijat na akademii výtvarných umění! Tam vydržel jen rok, na tehdejší dobu byl příliš svobodomyslný. O rok později přešel na akademii do Mnichova. Tamější umělecké prostředí bylo mnohem liberálnější, Marold si osvojil základní rutinu a brzy si začal budovat vlastní styl. Také se zde setkal s mnoha významnými Čechy, například s Alfonsem Muchou.

Marold se pro svou šikovnost rychle stával oblíbeným ilustrátorem, ale v jednadvaceti letech prodělal revmatickou horečku, která ho na celý život ovlivnila. Rozhodl se vrátit do Prahy. Zdejší umělce oslnil obrazem Vaječný trh, získal státní stipendium a odstěhoval se do Paříže. Peníze ale nakonec nevyužil a věnoval se raději ilustraci na zakázku, což způsobilo, že paradoxně na volnou malbu neměl skoro čas. Navíc se v roce 1891 oženil a narodilo se mu dítě, musel tedy výdělky ještě navýšit.

A konečně je tu Bitva u Lipan. Na konci 19. století přijímá Marold zakázku na tuto jedinečnou, panoramatickou malbu.

Pro obraz byl vytvořen speciální dřevěný kruhový pavilon. Základem bylo 11 metrů vysoké a 95 metrů široké plátno, v popředí doplněné reálnými předměty. Spolupracovali na něm malíř Karel Rašek, krajinář Václav Jansa, scénický výtvarník Karel Štapfer, kolorista Theodor Hilšer a malíř koní Ludvík Vacátko.

Jenže na práci bylo málo času, a tak, stejně jako Suchého Tulipán, uvadl vysílením i Luděk Marold. 1. prosince roku 1898 náhle zemřel, bylo mu pouhých 31 let.

Jeho dílo bylo na svou dobu výjimečné a dnes neodmyslitelně patří k české secesi.

Kdo to byl?

Tentokrát se vás budeme ptát na jméno významného dánského architekta. Možná si hned nevybavíte jeho jméno, ale jeho nejslavnější stavbu určitě ano!

Narodil se 9. dubna v Kodani a od dětství se věnoval rodinné tradici, jachtařství. Pak se mu ale zalíbila architektura a jednou, když už pracoval v různých ateliérech, narazil v novinách na soutěž o nejlepší návrh budovy pro operu v Sydney. Za 10 liber si nechal zaslat podmínky soutěže, a přestože odevzdal jen předběžné, jednoduché kresby, soutěž vyhrál.

V roce 1962 se s manželkou a syny přestěhoval do Sydney, kde několik dalších let na projektu pracoval. Jenže pak přišly politické boje. Novým premiérem se stal Robert Askin, který byl zásadně proti realizaci projektu a dělal všechno proto, aby nevznikl.

Na slavnostní otevření opery o sedm let později jej ani nepozvali. Teprve v roce 2003 získal prestižní Pritzkerovu cenu za architekturu. Zemřel po dlouhé nemoci v krásných devadesáti letech.

V rámci pravidel soutěže může stejný opakovaně soutěžící divák obdržet cenu jen jednou za kalendářní rok.