Novinářka a moderátorka trpěla od dětství cukrovkou a teprve nedávno jí transplantace ledviny a slinivky zachránila život. Připravili: M. Dobiášová, T. Svoboda a J. Střecha
Renata Kalenská, narozená v roce 1974, je novinářka, moderátorka spisovatelka. K psaní ji přivedl třídní učitel Josef Novotný, který ji nasměroval do redakce regionálních novin, kam od svých šestnácti let přispívala. Absolvovala střední ekonomickou školu a od psaní ji neodradilo ani to, že nebyla přijata na fakultu žurnalistiky; vysokou školu mediálního typu vystudovala později. Nevzdala se a sama nabízela své příspěvky různým redakcím, až se postupně vypracovala na redaktorku Lidových novin, pro které pravidelně připravovala profilové rozhovory s významnými osobnostmi. Za svou profesionální práci získala v roce 2006 novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky. Od září 2009 pracovala v časopisu Týden. Na základě jejích rozhovorů vznikla divadelní hra J. A. Pitínského. V letech 2013-2016 moderovala v Českém rozhlase Plus pořad Pro a proti. Vydala několik knih, například jí v roce 2017 vyšla kniha rozhovorů s Jiřím Stránským Doktor vězeňských věd. Od ledna 2017 působí ve zpravodajské redakci portálu Seznam.cz. Má devítiletého syna a čtyřletou dceru. Už ve svých třinácti letech byla vysoká a štíhlá, ale najednou začala rapidně hubnout, dostala se s váhou na pouhých třiačtyřicet kilogramů, byla velice unavená a žíznivá, až skončila na tři týdny v nemocnici s neúprosnou diagnózou - propukl u ní diabetes I. typu. Renata však svou nemoc chtěla překonat tím, že zvládne víc než ostatní. Píchala si sice inzulín, ale na přísný režim, který cukrovka vyžaduje, moc nedbala, nedržela přísnou dietu. Během let se bohužel její stav horšil, zažívala kolapsy a začaly jí selhávat ledviny, často pobývala v nemocnici. Zkusila i alternativní léčbu. Za vědecky nepodložené metody zákroků utratila spoustu peněz, vysadila lékaři doporučené léky a vkládala naděje do zázraku, který se nekonal. Musela začít chodit na dialýzu, stav jí zkomplikovaly otrava krve a vážné oční potíže. Čekala na vhodnou ledvinu a slinivku od dárce. V květnu 2018, přesně na den a rok po začátku dialýzy, nakonec v IKEMu podstoupila transplantaci. Po několikahodinové operaci začala krvácet do břicha a hrozilo, že se na sál vrátí. Nakonec dostala čtrnáct krevních transfuzí, komplikace a krvácení se zastavily, slinivka fungovala a poté i ledvina. Operace jí zachránila život. Dnes žije bez inzulínu, dialýzy a nekontrolovatelných stavů, které prožívala před transplantací obou orgánů. Po transplantaci musí doživotně brát léky, ale ve srovnání se situací před operací se to nedá srovnat. V období, které strávila v nejistotě, zda se její zdraví napraví, ji podporoval přítel, rodina, chůva jejích dětí a kamarádi. Bez své práce si vlastní život nedokáže představit, ale ví, že musí šetřit síly. Koupila si chalupu na Jičínsku a tráví více času s dětmi v přírodě.