ČT1

Kalendárium

28.10.2018 od 09:45 do 10:00

„Je lepší ženu rozčilovat než nudit.“ To řekl anglický dramatik George Bernard Shaw.

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

28. říjen 1918 – Den vzniku samostatného Československého státu

Přesně tento den slavíme 100. výročí založení samostatného Československého státu. Ani my v Kalendáriu nemůžeme takto významné výroční opomenout.

Když v lednu 1918 přednesl americký prezident Woodrow Wilson slavných čtrnáct bodů, ve kterých byla obsažena i myšlenka autonomie států habsburské monarchie, nikdo netušil, kam věci dojdou.

Zatímco Evropou otřásá první světová válka a většina Čechů bojuje na frontě za Rakousko-Uhersko, několik mužů bojuje ve světě za československou nezávislost. Poslanci vídeňského parlamentu Alois Rašín a Karel Kramář byli zatčeni a odsouzeni za rozvracení monarchie. Edvard Beneš a Tomáš Garrigue Masaryk raději prchají ze země, ve Francii se spojují se slovenským vojákem Milanem Rastislavem Štefánikem a vytvářejí prozatímní exilovou vládu. U vítězných mocností – Francie, Velké Británie a Spojených států vyjednávají uznání samostatného Československa, což stvrzují publikováním takzvané Washingtonské deklarace 18. října. 1918. Významnou roli v získání podpory pro československou nezávislost sehrály také vznik a činnost československých legií.

28. října 1918 se mezi lidmi rozšíří zpráva, že Rakousko je ochotné přijmout podmínky kapitulace. Lidé strhávají německé nápisy a rakouské znaky, a klíčové je také obsazení takzvaného obilného ústavu, aby se zabránilo vývozu potravin na frontu.

Ačkoliv mnoho politických jednání vyžadovalo ještě mnoho času, tento den byl uznán jako den vzniku samostatného Československého státu, do jehož čela se postavil Tomáš Garrigue Masaryk.

31. říjen 2013 – † Bobby Parker ( 31. 8. 1937)

Jednou ho někdo popsal jako „největší bluesovou legendu, o které jste nikdy neslyšeli."

Robert Lee Parker alias Bobby Parker se narodil v americké Louisianě, ale vyrůstal v Los Angeles. Od mládí se věnoval hře na elektrickou kytaru, v patnácti utekl z domova a brzy začal vystupovat s různými bluesovými kapelami. Stal se inspirací pro mnoho tehdejších, velmi různorodých britských umělců, jako například Erica Claptona, Jimmyho Page nebo Johna Lennona.

Svou první desku Blues Get Off my Shoulder nahrál v roce 1958. Druhá strana desky s názvem You Got What It Takes, jejímž autorem byl také Bobby Parker, byla později znovu nahrána pro společnost Motown, ovšem jako autor byl uveden někdo jiný. Parker k tomu řekl: „Byla to moje píseň a oni mi ji prostě ukradli. Co jsem měl dělat? Snažil jsem se uživit, neměl jsem možnost s nimi bojovat.“

V šedesátých letech vydal single Watch Your Step, který se opět těšil velké oblibě. Beatles tento riff použili v písni Feel Fine, Led Zeppelin ve skladbě Moby Dick a Procol Harum pro Whiskey Train.

Parker byl celý život beznadějně špatný obchodník. Za porušení autorských práv nikdy nikoho nežaloval a začátkem sedmdesátých let prodal 75 procent práv na své skladby za 1000 dolarů.

Přesto si producenti mysleli, že by z něj mohl být druhý Jimmy Hendrix. Chtěli po něm například, aby po koncertě rozbil své kytary, což kategoricky odmítl.

Až v 90. letech se mu začalo více dařit a nahrál několik úspěšných alb. Zemřel svobodný ve věku 76 let na infarkt.

31. říjen 1983 – † Miloslav Baláš ( 22. 10. 1907)

Spisovatel, překladatel, historik a národopisný pracovník. Tím vším byl zapomenutý velikán Novojičínska Miloslav Baláš.

Narodil se ve Valašském Meziříčí, studoval orientalistiku a práva na pražské Karlově univerzitě, cestoval po Evropě, Balkánu, Turecku a Egyptě. Po studiích se s manželkou Hedvikou odstěhoval do Nového Jičína, kde z existenčních důvodů až do důchodu působil jako právník na okresním úřadě.

Zní to obyčejně, ale věřte, že Miloslav Baláš obyčejný rozhodně nebyl. Hovořil 14 jazyky! Anglicky, německy, francouzsky, ale také turecky, arabsky, hebrejsky, persky nebo bulharsky. Z některých také překládal, a to nejčastěji poezii.

Již ve 20. letech začal publikovat. Jeho prvotina, román Mezi sousedy, vycházela na pokračování v Ostravském deníku. Psal příběhy z Valašska, ale zaznamenal také na sto protektorátních anekdot v knize Válečná ironie Čechů. Jeho cesty mu poskytly inspiraci ke knihám Turecko včera a dnes a Cestovní knížka. Zároveň se věnoval vlastivědným pracím, zejména z oblasti Nového Jičína. Spolupracoval i s regionálními muzei a často přispíval články o historii, kultuře a literatuře do místních novin a časopisů.

V největší známost vešly jeho pohádkové knížky Kouzelný kvítek, publikovaný na sklonku jeho života, a Čarovné housle, které vyšly až posmrtně. V nich se hlásí ke svému rodišti. Ve své rodinné kronice vzpomíná, jak mu maminka zpívala, nebo jak mu sousedi či cikánka Francka vyprávěli pohádky. Zřejmě kvůli velice osobnímu přístupu k dětské tvorbě mají jeho pohádky u nejmenších takový úspěch. Dvě, Studánka na Javorovém vrchu a Dobrý pomocník, se dočkaly dokonce i filmového zpracování.

Za svůj naplněný život vytvořil desítky literárních děl, z nichž ještě řada čeká na vydání.
žolík – Cesty a cestáři

Když se ztratí cestář, je to problém, o tom my řidiči víme své. Odpradávna to bylo velmi důležité řemeslo.

S výstavbou zemských stezek se u nás začalo už za Karla IV. O systematickém budování silnic v českých zemích ale lze hovořit až od doby vlády Karla VI., tedy od 18. století. Tehdy vznikla první silniční mapa a byla zřízena komise pro řízení silničních prací. První silniční zákon vydala roku 1778 císařovna Marie Terezie – říká se mu Tereziánský patent. Ten přikládá údržbě silnic velkou váhu a silniční personál, tedy cestáře, vybavuje značnými pravomocemi.

Cestář byl státní zaměstnanec a měl přidělený zhruba čtyřkilometrový úsek, o který musel pečovat. Nářadí měl jednoduché: kolečko, lopatu, motyku, vidle na štěrk. Roztloukal kamení, mísil ho s jílem rozmíchaným ve vodě a touto směsí vysypával díry.

Jako zdroj přivýdělku cestáři například prodávali bláto z příkopů, které bylo ceněným hnojivem. O dopravních značkách ještě nemohla být řeč. Nejprve byly podél cest jen kamenné patníky. Možná nevíte, že jejich název je odvozený od slova „pata“, kterou se jezdci, nasedající a sesedající z koně, o tyto sloupky opírali. Počátky plechových dopravních značek, které známe dnes, sahají teprve do třicátých let minulého století. Původně jich bylo šest a uzákoněny u nás byly v roce 1935, kdy také vznikla první pravidla silničního provozu.

Se stavbou silnic se rozvíjela i hromadná doprava. V první polovině devatenáctého století začaly brázdit silnice tzv. omnibusy - prapředkové dnešních autobusů. Přišly k nám z Paříže. Zanedlouho je ale vytlačily nejprve koněspřežné a pak elektrické tramvaje.

První automobil, Benz Viktoria, se v českých zemích objevil koncem roku 1893. Jeho majiteli baronu Theodoru von Liebiegovi bylo vystaveno permanentní povolení k jízdě na veřejných komunikacích, tedy první řidičské oprávnění v českých zemích.

Postupně vznikaly i první silniční předpisy. V roce 1908 byl přijat zákon o povinném ručení a o dva roky později vyšlo v říšském zákoníku: „Nařízení, jímž se vydávají bezpečnostní ustanovení policejní pro jízdu jízdních silostrojů“.

Kdo to byl?

Tentokrát se vás ptáme na jméno našeho akademického sochaře, řezbáře, restaurátora a loutkáře.

Vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Tam se také seznámil se svou budoucí ženou Annou. Přestěhovali se do bratrovy staré vily, kde oba pracovali. On vytvářel plastiky a dřevořezby, Anna vyráběla šperky a vyšívala.

Od roku 1907 spolupracoval s architektem Kamilem Hilbertem na sochařské výzdobě chrámu svatého Víta v Praze. Vytvořil zde dva andílky ze zlaceného bronzu, několik reliéfů a v nové části chrámu vytesal 250 hlavic na sloupech s rostlinnými, zvířecími i figurálními motivy, v ochozu plastiky Pelikána a Holoubka a v průčelí chrámu dva vysoké reliéfy zobrazující stavitele dómu. Spolupracoval také na plastikách pro palác Koruna na Václavském náměstí v Praze.

První světovou válku prožil v ruském zajetí, a po návratu do vlasti se rozhodl vytvořit loutkové divadlo. Vznikla tedy scéna Říše loutek, na které s manželkou působil skoro 40 let. Anna pro divadlo navrhovala dekorace, kostýmy a upravovala některé texty.

Po druhé světové válce dostal za úkol vytvořit namísto původních, ohořelých sošek apoštolů na pražském orloji sošky nové. Nejdříve navrhl zcela jiné, ovšem návrh nebyl přijat.

Mezi další jeho velká díla patří výzdoba Hlavního nádraží, reliéfy v nové radnici na Starém Městě, nebo kopie barokní kašny v Loretě.

V rámci pravidel soutěže může stejný opakovaně soutěžící divák obdržet cenu jen jednou za kalendářní rok.

Zdielať reláciu na Facebooku Späť na TV program
TOPlistTOPlist