ČT1

Kalendárium

30.9.2018 od 09:45 do 10:00

„Mít svobodné myšlenky znamená být současný. Málo lidí může říci: 'Jsem tu'. Jsou v minulosti a vidí se v budoucnosti.“ To řekl Georges Braque.

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

30. září 1928 – Elie Wiesel († 2. 7. 2016)

„Lidé, kteří to prožili, odcházejí. Buďme k nim ohleduplnější. O to snažně prosím. Nechme je mluvit, ptejme se jich. Nebojím se okamžiku, kdy zemře poslední pamětník, protože každý, kdo poslouchá, se stává svědkem,“ zdůrazňoval ještě nedávno židovský spisovatel Elie Wiesel, držitel Nobelovy ceny, který je považován za tvůrce slova holokaust.

Narodil se v transylvánské vesnici na severu Rumunska. V květnu roku 1944 odsud odjel posledním transportem do Osvětimi jako jeden z 15 592 místních Židů. Po válce se jich vrátilo 236, mezi nimi Elie s dvěma staršími sestrami. Matka, otec a třetí sestra zahynuli.

Po osvobození odjel do Francie, která nabízela přeživším sirotkům azyl. Vystudoval filozofii na Sorboně a pracoval jako novinář. V roce 1958 vydal první knihu s názvem Noc – autobiografický román popisující scénu z vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Esesmani tam popraví tři vězně včetně chlapce, který je tak lehký, že se na provazu škrtí půl hodiny.

Přestěhoval se do Spojených států, oženil se, měl syna, ale celý zbytek života se vyrovnával s prožitými hrůzami a také s otázkou, proč přežil právě on. Vydal na 40 románů, povídkových sbírek a esejů, stal se vášnivým bojovníkem za lidská práva, působil jako profesor filozofie a náboženství na newyorské a bostonské univerzitě, a více než kdo jiný v Americe určil, jak se stavět k holokaustu, jak o něm učit a jak o něm mluvit.

Obdržel celou řadu prestižních ocenění, v roce 1986 dokonce Nobelovu cenu za mír. Společně s Václavem Havlem inicioval vznik pražského Fóra 2000.

Do konce života se angažoval v otázkách míru a snažil se přesvědčovat politiky, aby zabránili válkám a genocidám. Dožil se úctyhodných sedmaosmdesáti let. Nezapomeňme. Protože „zapomenout znamená zabít všechny oběti podruhé.“

30. září 1938 – Mnichovská dohoda

O nás bez nás. 29. září 1938 byla v Mnichově dojednána a 30. září podepsána a přijata takzvaná Mnichovská dohoda – smlouva o odstoupení českého pohraničí Německu za účelem zachování míru v Evropě. Podepsáni byli Adolf Hitler, předseda francouzské vlády Édouard Daladier, premiér Velké Británie Neville Chamberlain a italský diktátor Benito Mussolini.

Česká republika tímto aktem přišla zhruba o 30 % území, do konce roku 1938 Sudety opustilo více než 114 000 Čechů, 11 000 německých antifašistů a 7 000 Židů.

Bylo přijetí dohody nutné a správné? Otázky „co by, kdyby“ jsou dodnes otevřené, historiky probírané a pro spoustu lidí velice citlivé. Někteří historici tvrdí, že přijetím dohody Beneš pouze vyjádřil názor Čechů a dokladují to tím, že se národ se ztrátou území překvapivě rychle smířil, čemuž ale odporují tyto záběry z demonstrací.

Jiní lidé Benešovo jednání odsuzují a označují za zbabělé. Převládá ale spíše názor, že Beneš prostě neměl na vybranou.

Jak se na věc dívaly země, které nás prodaly? „Bylo by hrozné, kdybychom museli kopat zákopy a zkoušet plynové masky, protože se v nějaké vzdálené zemi hádají mezi sebou lidé, o nichž nic nevíme. Kdybychom měli bojovat, museli bychom mít větší důvod,“ uvedl tehdy ministerský předseda Británie Chamberlain. Je však jisté, že přijetím Hitlerova nátlaku mocnosti válku stejně neodvrátily.

1. říjen 1948 – Peter Blake († 5. 12. 2001)

Začátkem tisíciletí ztratili Novozélanďané svůj velký idol. Byl totiž zavražděn Sir Peter James Blake, špičkový jachtař a ochránce přírody.

Narodil se 1. října 1948 na severu Aucklandského přístavu jako druhé dítě ze čtyř sourozenců. Odjakživa byla v rodině plachetnice a malý Peter v ní brzy našel zálibu.

Ve dvaadvaceti se setkal se slavnými britskými jachtaři Robinem Knox-Johnsonem a Lesem Wiliamsem, kteří mu nabídli, aby s nimi závodil. A udělali dobře, Peter byl skutečně nadaný!

Kromě spousty jiných úspěchů vyhrál nejprestižnější jachtařský závod kolem světa Whitbread Round the World Race nebo Americký pohár. V roce 1994 bez jediné přestávky obeplul svět za 72 dny, 22 hodiny a 17 minut.

Na lodi se seznámil i se svou životní láskou Pippou. Ta mu jednou na závod koupila červené ponožky. Sama z toho byla rozpačitá, nebyl to její vkus, ale pro Petera a jeho posádku se staly talismanem a symbolem. Závodil prý vždy v jednom páru, dokud jej nerozedral.

Po skončení své závodní kariéry se Peter začal věnovat výzkumu globálního oteplování a znečištění životního prostředí, zejména v Antarktidě a Amazonii. A řeka Amazonka se mu stala osudnou. Jeho loď přepadli piráti a Peter Blake byl při potyčce zastřelen. Bylo mu 53 let.

Na moři najel více než 600 tisíc námořních mil. Od Britské královny dostal titul Sir, v jachtingu dokázal, co se dalo. V myslích mnoha závodníků žije dodnes, v kritických situacích se často ptají: co by teď udělal Blake?
Jeho vrahové byli tvrdě potrestáni.

2. říjen 1968 – † Marcel Duchamp ( 28. 7. 1887)

„Ačkoli všichni umělci nejsou šachisté, všichni šachisté jsou umělci,“ tvrdil umělec a šachista Marcel Duchamp.

Nadání měli v rodině, z jeho pěti sourozenců byli tři také umělci, a tak se mu prvním učitelem umění stal jeho starší bratr Jacques. Později studoval na prestižní Akademii Julian, ovšem více ho zajímaly restaurace, kulečník a kreslení nemravných vtipů. Odešel do Rouenu, kde se učil tiskařské technice, pak se vrátil do Paříže a díky svému bratru Jacquesovi se zde seznámil s mnoha osobnostmi pařížské avantgardy.

Přelomovým rokem byl pro Duchampa rok 1912, kdy namaloval svůj kubisticko-futuristický obraz Akt sestupující po schodech č. 2. Dílo chtěl vystavit na Salonu des Indépendants, ale byl odmítnut, tak si obraz odvezl zpět domů taxíkem.

Nějakou dobu téhož roku pobýval také v Mnichově, kde pracoval na svém klíčovém díle Velkém skle. Dovršil také své pochybnosti o malbě v tradičním slova smyslu. Na jedné výstavě aviatické techniky prohlásil: „S malířstvím je konec. Dokáže někdy někdo vytvořit něco lepšího než vrtuli?“

Po vypuknutí 1. světové války se Duchamp odstěhoval do New Yorku a takřka přes noc se zde stal celebritou díky svému kontroverznímu umění. Na výstavě Společnosti nezávislých umělců se například rozhodl uveřejnit dílo s názvem Fontána – prostě pisoár. Nesetkal se ale s úspěchem.

Od roku 1918 se věnoval šachu. A to dokonce tak úporně, že mu jednou jeho žena přilepila figurky k šachovnici. I to zřejmě přispělo k jejich rozvodu.

Po zbytek života tvořil, cestoval a hrál šachy. Na Olympiádách se utkal i s několika českými šachisty! Roku 1933 se stal mistrem Francie v korespondenčním šachu.

Marcel Duchamp patřil bezesporu k nejvýznamnějším avantgardním umělcům. Revoluční byla zejména jeho myšlenka umění jakožto významu věcí – vystavoval libovolné, již hotové objekty a uměleckou ideu představoval samotný výběr objektu, nikoli proces jeho tvorby.
Zemřel ve Francii v krásných sedmdesáti devíti letech.

Kdo to byl?

Hádanka bude tentokrát možná trochu zapeklitá. Budeme se vás ptát na jméno zoologa, mykologa, biologa, fotografa a filmaře, tvůrce prvních přírodovědných filmů v České republice!

Od malička se věnoval přírodě. Ve svém pokojíku pěstoval rostliny, pitval brouky, ale také prý nosil domů mrtvolky zvířat, které pak za neuvěřitelného zápachu vařil, aby mohl zkoumat jejich kostry.

Po studiu přírodovědné fakulty Univerzity Karlovy pracoval v entomologickém oddělení Národního muzea, poté se zhruba na rok stal ředitelem Pražské ZOO, která se v té době potýkala s finančními problémy. Začal ZOO aktivně propagovat, díky čemuž začali lidé na projekt finančně přispívat.

Nadšený přírodovědec zářil hlavně za kamerou. Natočil více než 30 krátkometrážních a středometrážních filmů zaměřených na přírodu, první barevný film byla trilogie Píseň lesa.

Jeho knihy uspěly u nás i v zahraničí, byl uznáván mnohými odborníky a získal Stříbrnou plaketu Gregora Mendela!

Zemřel v Praze v 76 letech.

V rámci pravidel soutěže může stejný opakovaně soutěžící divák obdržet cenu jen jednou za kalendářní rok.

Zdielať reláciu na Facebooku Späť na TV program
TOPlistTOPlist