O té kapele se říká, že patří zaručeně mezi nejlepší domácí dechovky. Je to pravda, ale je to zároveň ke škodě českého a moravského publika, protože Kumpanovi muzikanti mají až devadesát procent koncertů a vystoupení za hranicemi republiky. Většinou v Německu, Rakousku, Švýcarsku, ve Francii, v Itálii, v Belgii...

Jožka Šmukař: "O tobě a o tvých muzikantech se píše, že máte velké zásluhy o propagaci naší dechovky v zahraničí. Je to hodně náročné?"

Vlado Kumpan: "Samozřejmě, profesionalita někdy dost bolí, ale my jsme profesionálové. Chceme se trefit do vkusu a potřeby našich posluchačů doma i v cizině. Takže se k posluchačům venku musíme taky vracet. V praxi to znamená, že jsme neustále někde na cestách a hrajeme a hrajeme..."

Jožka Šmukař: "Co média - rádia a televize?"

Vlado Kumpan: "Velmi podstatná složka naší práce. Těší nás, že pravidelně vystupujeme v televizním pořadu Muzikantská stodola, což je projekt, který vysílají tři zahraniční televize najednou - německá ARD, rakouská ORF a švýcarská SF. Na ten pořad se dívá 8 milionu diváků. Být v takovém pořadu je prestižní záležitost."

Vlado Kumpan začínal v různých hudebních seskupeních jako takový "kočovný sólista". Prošel coby host řadou známých dechovek - například Moravankou, Moravěnkou, Glorií. Hrál v orchestru bratislavského Národního divadla nebo v bratislavském rozhlasovém orchestru.

Bylo to pro něj velmi podnětné, užitečné, hodně se naučil. A když pak přišel nápad založit vlastní kapelu a dělat muziku po svém, okamžitě to udělal. Obvolal řadu prestižních hráčů a nabídl jim zajímavou práci. Podstatné bylo, že orchestr hrál následujících osm let bez jediné personální změny. To je při rozjezdu kapely hodně důležité. V letošním roce už dechovka existuje 12 let.

Jožka Šmukař: "Říká se, že vaše hra je absolutní "muzikantské šílenství". Že je to hra se spoustou srdce a pocitů, samozřejmě včetně perfektního ovládání nástrojů. Už za dva roky po narození kapely jste byli vyhlášeni nejlepší dechovkou Evropy."

Vlado Kumpan: "Kdyby ses zeptal mých muzikantů, třeba by ti řekli, že jsem fakt šílenec, který je nutí strašně moc pracovat. To je pravda, ale já sebe taky nutím a vyžaduju to ode všech. Talent je krásná věc, ale všichni víme, kde končí talent bez každodenní cílevědomé a houževnaté práce. Navíc, každý profesionalismus a perfektní zvládnutí disciplíny vyžaduje ještě neutuchající přesvědčení o sobě samém. Z toho lze čerpat kvanta další energie. Čili, o úspěch se musíme zasloužit především my sami. A tohle vyžaduji po všech svých muzikantech."

Jožka Šmukař: "Co hrajete?"

Vlado Kumpan: "Všechno. Nerozlišujeme žánry. Mne už jako kluka bavila nejen dechovka, ale taky jazz. Rád si ho zahraji dodnes. Takže klidně dáme dechovku, jazz, swing, moderní i klasikou hudbu. Žánry volíme podle toho, kde zrovna vystupujeme. Přizpůsobujeme se místnímu hudebnímu koloritu."

Jožka Šmukař: "Pocházíš ze Skalicka, hned kousek za česko-slovenskou hranicí. Je to místo bohaté na lidové a dechovkové tradice. Měly ty tradice nějaký vliv na tvoje muzikantství? Nebo třeba tvoje rodina?"

Vlado Kumpan: "Tradice ano, ale rodina to určitě nebyla. Říkávám, že jsem omyl přírody, protože co vím, minimálně dvě generace přede mnou nebyl v rodině nikdo muzikantem. Sám nevím, kde se to vzalo, ale jsem rád, že je to tak."

Jožka Šmukař: "Ještě malý dovětek... Jak to, že ty, takový světoběžník, máš domovskou adresu na jižní Moravě? To třeba kvůli vínu?"

Vlado Kumpan: "Je to jednoduché. Za vším hledej ženu. A to je i můj případ. Asi před dvaceti lety se tady nedaleko zakládala nová dechovka, a v ní byly krásné mladé zpěvačky. Do jedné jsem se zakoukal a stala se mou manželkou. No a že je tady moc dobré víno, to považuji za hodně příjemný bonus."

Samozřejmě, že nejvíc se v závěrečném pořadu letošního Putování za muzikou hraje. Ať už to jsou orchestrální jihomoravské polky, světové orchestrálky jako například Forever with you, a nebo kouzelné lidové i zlidovělé jihomoravské písničky, které zpívají Boženka a Zdeněk Baťkovi.

Jedna z těch "nej" se jmenuje Naposledy koně vrané, ale i všechny ostatní stojí za to, aby si je divák náležitě vychutnal...