Osobní svědectví prvního československého kosmonauta Vladimíra Remka, jenž v těchto dnech oslaví 70. narozeniny, v dokumentárním snímku J. Šajmoviče (1999)
V těchto dnech oslaví významné životní jubileum Vladimír Remek, kterému se jako jedinému Čechovi podařilo podívat se do vesmíru. Nebe bylo jeho osudem již od narození, jelikož jeho otec byl vojenským letcem a vedl svého syna ke stejné kariéře. Vladimír se po studiu na Vyšším leteckém učilišti v Košicích opravdu prosadil jako stíhací pilot. Nicméně za pár let před ním stála ještě vyšší výzva v podobě kosmického letu, a tak se stal kosmonautem se všemi důsledky, které toto poslání tehdy přinášelo. Po návratu z kosmu byl oslavovaným národním hrdinou, což s sebou přinášelo nutnost vyčerpávajícího putování za pracujícími na úkor Remkových profesních zájmů.
Do vesmíru se od počátku kosmických letů podívalo jen pár desítek pozemšťanů, on měl to štěstí být v první padesátce a zároveň tu smůlu, že jeho spoluobčané vnímali především ideologický odlesk jeho bezesporu mimořádného úspěchu. Všichni ruští a američtí kosmonauti se těší přirozenému respektu a obdivu, Remkův let byl bagatelizován a vyprávěli se o něm anekdoty, protože Československo bylo okupovanou zemí a "svezení na kosmickém kolotoči" bylo vnímáno jako nepatrný odpustek velmoci vazalovi. Porevoluční doba si pak se živým symbolem už vůbec nevěděla rady a "odklidila" ho do muzea, odkud se po několika letech vydal na zcela novou životní dráhu. Devět let působil jako poslanec Evropského parlamentu a do začátku letošního roku vykonával funkci velvyslance v Moskvě. V květnu 2018 byl vyznamenán Cenou Antonína Vítka za popularizaci kosmonautiky.