Takřka všude a v jakýkoli čas je nabízen nějaký alkoholický nápoj. Jako sklenka na přivítanou, k uhašení žízně či jen při pouhém klábosení. Je to tak dobře? A nejsme ve vztahu k alkoholu příliš liberální? Ve společnosti měl vždy své místo, ale mnohým se stal i osudným. Ostatně, lidstvo se s vábením i riziky alkoholu potýká dlouho! Proto také Etiketa připomene, jak již Seneca říkal: opilství je dobrovolné šílenství. L. Špaček: "Dobrý den u atraktivního tématu - alkohol."

Petr: "Promiň, nemáš oheň? Dík."

L. Špaček: "Zatím jsme hovořili o nápojích prakticky ze všech stránek, kromě té jedné, nejzáludnější a plné rizik. Zatímco kouření se u nás už i ve společnosti omezuje, s alkoholem je tomu naopak; nabízí se vždy a všude. "

Pití na ulici

V některých velmi svobodných zemích, jako například ve Spojených státech, nesmíte třeba pít alkohol na ulici, ani pivo ne. Američané to řeší po svém.

Turista: "Excuse me, sir, how do I get to the Prague Castle?"

L. Špaček: "This way."

L. Špaček: "Kdepak naše zlatá střední Evropa! Pokud jde o konzumaci alkoholu, jsme pořád ještě zemí zaslíbenou."

Trocha teorie

L. Špaček: "Ještě než se vydáme otestovat alkohol do společnosti, povězme si něco málo teorie. Za tím účelem jsem navštívil známého odborníka, docenta inženýra Pavla Málka, kandidáta věd. Pane docente, povězte nám něco o alkoholu z vědeckého hlediska."

Chemik: "Alkohol vzniká kvašením cukru působením kvasinek, když ovšem chceme získat alkohol koncentrovanější nad 15% - používáme metodu, které se říká destilace. Takže 2 uhlíky - získáváme vlastně uhlovodík, který se jmenuje ethan. Pokud ovšem nahradíme jeden vodík skupinou OH, získáváme ethanol. Je zajímavý, že tento ethanol v podstatě, když se..."

Pozor na míru

L. Špaček: "Pamatujete? Společenské akce jsou vždy doprovázeny servírováním všech možných druhů alkoholických nápojů. Aperitivy, víno, pivo, digestivy - o tom všem už jsme si povídali. Jejich kombinace může nezkušeného hosta překvapit svými účinky. Není pak nic horšího, než když někdo nezvládne konzumaci alkoholu a začne to na něm být vidět. Vždy musíme včas vycítit, kdy máme dost, abychom neztratili naprostou kontrolu nad svým chováním a konverzací."

Tomáš: "Chceš něco říct?"

Petr: "Hm, chci."

Tomáš: "Tak já ti něco řeknu, jo? Když mi přišla ta suchá nic neříkající pozvánka na tenhle večírek, tak jsem netušil, že tady bude takováhle šťavnatá zábava, hehe."

Petr: "Mě cosi říká, Tomáši, že když si dáš ještě pár skleniček,..."

Tomáš: "A to si dám!"

Petr: "...bude to lepší."

L. Špaček: "A to je kritický moment. V okamžiku, kdy se nám zdá, že když si dáme ještě jednu skleničku, budeme se bavit ještě líp, je nejvyšší čas odejít."

Petr: "Tak, Tomáši, půjdeme ven a ty nám budeš vyprávět, jak to děláš, že se nikdy neopiješ..."

Tomáš: "Ale to já vám řeknu hned! Já piju hodně a hodně to míchám, víš."

L. Špaček: "Neposlouchejte ho a pamatujme si: dobrá pověst je víc než dobrá zábava."

Tomáš: "Hoši, hoši, když se mnou budete couvat, tak vás poblinkám."

Petr: "No to snad ne. Prosím tě, Láďo, ty jsi snad Tomáše učil. To jsi ho nenaučil nic o škodlivých účincích alkoholu?"

L. Špaček: "Já jsem ho učil dějepis a neustále jsem mu připomínal slova Lucia Senecy, že opilství není nic jiného než dobrovolné šílenství."

Petr: "To je ovšem i na dějepis trošku málo. Mě v dějepise naučili mnohem víc, že alkohol je znám už léta, že se nejdřív pilo víno, potom pivo, to znali už ve starém Egyptě a tajemství destilace bylo odhaleno v 11. století a jeho účinky byly už tehdy velmi negativní, a proto také alkohol zakazovali Konfucius, Mohamed i Budha."

Tomáš: "Ať žije hudba!"

Petr: "Budha!"

Abstinenti na večírku

L. Špaček: "Ale co abstinenti, to bychom si měli ukázat."

Petr: "To nebude problém. Zita je abstinentka. Zito! Dobrý večer."

Zita: "Dobrý večer."

Hosteska: "Prosím."

Zita: "Děkuju, já si nedám."

Petr: "Zito, měla by sis skleničku vzít."

Zita: "Nepoučuj mě pořád, vždyť víš, že nepiju."

Petr: "Jak myslíš."

L. Špaček: "Skleničku na přivítanou musíme přijmout, je to pozornost hostitele. Co však má dělat abstinent, kterému nabízíme sklenku sektu, musí ji přijmout?"

Petr: "No samozřejmě. Ovšem nikdo ho nenutí, aby se napil."

Hostitel: "Dobrý večer přátelé, dovolte mi připít na zdraví našeho významného hosta."

L. Špaček: "Předstírat ve společnosti, že jsme se napili, je obvyklé. Můžeme si přiťuknout, napít se jen zlehka a nebo vůbec ne."

Chemik: "Množství alkoholu vstřebané ústní sliznicí zůstává pod úrovní eliminace, protože asi 20% alkoholu se vstřebává z žaludku a zbytek - celých 80% - z dvanácterníku a z horní části tenkého střeva."

L. Špaček: "Vy jste nám tady ještě chyběl s těmi svými rozumy."

Petr: "No počkej, počkej. Já myslím, že tu skupinku vzadu, to bude určitě zajímat."

L. Špaček: "Jestliže ovšem někdo nemůže vzít sklenku do ruky vůbec, třeba z náboženských důvodů, musíme to respektovat."

Tomáš: "Jen si dejte, je to výborné! Není to sice pravé šampaňské, ale když si dáte tři, přestane vám to vadit. Navíc je to zadarmo. Věčná škoda."

Arab: "Ne děkuji, děkuju."

L. Špaček: "Zapřísáhlým abstinentům a třeba muslimům alkohol nebudeme nutit. Hostitel by s tím měl počítat, stejně jako s alternativní nabídkou jídla pro vegetariány. Mějme ovšem úctu k ostatním živým stvořením a nenuťme jiným to, co nemáme rádi sami."

L. Špaček: "Moment! Při společenských akcích se chováme důstojně a zdrženlivě a pokud jde o pití, ještě zdrženlivěji. Raději více hovoříme než pijeme. Pořadí konzumace nápojů na recepci nebo párty je v podstatě stejné jako při večeři u stolu: začínáme aperitivem."

Petr: "No ty snad nepiješ, ne?"

L. Špaček: "Můžeme si dát i welcome-drink."

Tomáš: "A, něco na přivítanou!"

Marie: "Tomáš nebude."

Tomáš: "Aha, já jsem se totiž tak trošku přivítal doma, jo."

L. Špaček: "Bílé víno k předkrmům a rybám, červené víno ke zvěřině a červeným masům a na závěr i koňak - digestiv. Vybíráme si ty nejkvalitnější nápoje, které se nabízejí. Ale nemusíme ochutnat všechno jen proto, že je to zadarmo."

Petr: "Prosím tě, on posledně udělal tři piva, čtyři dvojky červeného a na závěr dva panáky."

L. Špaček: "To je to nejhorší. Takovým kombinacím bychom se měli vyhýbat a vypít více než tři skleničky vína už je riziko."

Tomáš: "Tady mají hrozný rizoto."

L. Špaček: "Tomáši, vezmi si tuhle pilulku, jmenuje se "střízlík" a působí okamžitě."

Pokud obvykle konzumujeme víno, sami nejlépe víme, kolik sneseme a kdy je třeba skončit. Mimochodem, do společnosti nechodíme kvůli konzumaci, ale kvůli tomu, abychom se pobavili s jinými lidmi. Jídlo a pití jen dotvářejí atmosféru společenské události.

Tomáš: "Láďo, prosím tě, cos mi to dal? Mě bylo před chvílí tak báječně a teď jsem jako po smrti."

L. Špaček: "Škoda, že takový prášek ve skutečnosti neexistuje, hodně lidem by pomohl."

Osobní zóna

Petr: "Nic si z toho nedělej, pan Špaček se tváří jako velký znalec etikety, ale kdybys ho viděl u nás v hospodě Na růžku, například včera. Chápeš to, on si povolil kravatu a rozepnul si knoflíček u košile!"

Tomáš: "Péťo, ty už jsi měl dneska rybu, něco na česneku a vizoura, viď?"

Petr: "No. Jak to víš?"

L. Špaček: "Protože ve společnosti ještě existuje takový zákon o takzvané osobní zóně, do které by neměli ostatní vstupovat. V naší kulturní oblasti je to asi 75 centimetrů."

L. Špaček: "Znáte ten nepříjemný pocit z těsných prostorů, kde nemáte kam uhnout? Uhýbáte alespoň zrakem, abyste ztlumili pocit narušení osobní zóny."

Vrchní: "Ještě tři, pánové?"

Petr: "Rozhodně."

Tomáš: "Nevyhnutelně."

Petr: "A tři zelený."

L. Špaček: "Petře, ty už si měl 6, ty si měl..."

Tomáš: "Pšt."

Petr: "Co to tady běhá?"

L. Špaček: "Kde?"

Petr: "Vy to nevidíte?"

L. Špaček: "Ne."

Tomáš: "Laďo, a jak se podle Etikety pozná, že máš dost?"

L. Špaček: "To by si měl každý hlídat sám. Ani v hospodě Na růžku nevypadáme dobře, když jsme pod obraz. Nashledanou."

Tomáš: "Nazdár!"