Jak pravil Marcus Fabius Quintilianus: „Paměť má dvojí přednost – snadno zachycuje a věrně uchovává.“

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

21. srpen 1968 – oběti okupace 21. srpna 1968

Pomoc spřátelených vojsk, jak byla za totality nazývána srpnová invaze pěti armád Varšavské smlouvy, zasáhla do života všech občanů. Mnohdy fatálně. Na následky tohoto vpádu umírali nevinní lidé, včetně dětí a seniorů, a to nejen 21. srpna, ale i v dalších dnech a letech. Pozůstalí byli zastrašováni, nesměli o pravé příčině tragédie mluvit.

Ústav pro studium totalitních režimů uvedl, že jen do konce roku 1968 zemřelo 108 lidí a 500 Čechů a Slováků utrpělo těžká zranění. Celkově během pobytu okupačních vojsk zaplatilo životem přes 400 lidí.

Smutné svědectví o nesmyslném zabíjení vydali v Černé knize sovětské okupace Prokop Tomek a Ivo Pejčoch.

I dnes zůstává rozum stát nad smrtí šestnáctiletého Miroslava Beránka, kterého v září 1968 zastřelil opilý sovětský voják, Petra Fridricha, kterého přejel obrněný tank, Josefa Hanuse, jehož zabila odražená kulka v jeho bytě v Mánesově ulici nebo Marie Charouskové, matky dvou malých dětí, kterou zastřelili ze samopalu bezdůvodně na pražském Klárově. Lidé umírali i v dalších místech naší republiky.

Mezi oběti patřili i lidé, kteří zahynuli při haváriích zaviněných okupačními vojsky, při výbuších cisteren a tanků nebo po skoku z hořícího domu. Výčet mrtvých, které měli na svědomí okupanti, sahá až do roku 1990. Ani po 50 letech bychom na toto memento neměli zapomínat.

21. srpen 1883 – František Xaver Hodáč († 10. 3. 1948)

Doktor František Xaver Hodáč patřil v meziválečném období k nejvýznamnějším osobnostem československého hospodářského života. Byl to muž mnoha schopností. Měl organizační talent, vynikal v oblasti vědecké, pedagogické i politické.

Měl také umělecké vlohy, i proto měl v kulturních kruzích nejen přátele, ale i lásky. Natašu Gollovou, která přijala po tomto upozornění příjmení po druhém dědečkovi profesoru Gollovi, měl František Hodáč s malířkou Adou Gollovou. Kromě toho prožil vztah s herečkou Andulou Sedláčkovou. Jejich dcera Marcella, rovněž herečka, spáchala v pouhých 43 letech sebevraždu.

V profesním životě udivoval František Hodáč nebývalou energií. Pracoval doslova ve dne i v noci. Jedině tak se dá vysvětlit, co všechno stihl. Byl vynikajícím vysokoškolským pedagogem, docentem hospodářské politiky a finančnictví, publikoval. 17 let vedl jako generální tajemník Ústřední svaz československých průmyslníků. Od roku 1939 navázal kontakt s domácím odbojem. Aby nebyl gestapu na očích, odstěhoval se do Zlína, kde založil a řídil národohospodářské oddělení při Baťových závodech. Zároveň pracoval na rozsáhlé monografii o Tomáši Baťovi. Bohužel ji nestihl dokončit, protože v březnu 1943 náhle zemřel.

22. srpen 2013 – † Jozef Bednárik ( 17. 9. 1947)

Divadlo v Nitře odstartovalo režijní kariéru Jozefa Bednárika. Nastudoval tu téměř 40 her. Mezi nimi i několik muzikálů. V tomto duchu pokračoval i po angažmá na Nové scéně v Bratislavě. K tomu přibyla i spolupráce se zdejší Komorní operou. Původně ale Bednárik vystudoval činoherní herectví a několik let se mu věnoval.

U nás stál Jozef Bednárik u začátků muzikálové éry. Udivoval nápady, byl vtipný a hlavně nesmírně talentovaný pro hudebně dramatický žánr. Měl cit pro souhru všech složek, i proto byly jeho inscenace výjimečné. Herci ho obdivovali a milovali, přestože byl na ně někdy tvrdý. Cenili si toho, že uměl dávat jasné pokyny.

Jozef Bednárik svými inscenacemi žil. Bohužel obrovské nasazení při zkouškách, fyzický i psychický výkon a s tím související špatná životospráva si vybraly svou daň. Prasklý žaludeční vřed předčasně v pouhých 65 letech ukončil jeho dráhu na pozemském jevišti.

22. srpen 1878 – Ladislav Klíma († 19. 4. 1828)

Utrpení knížete Sternenhocha, jedno ze stěžejních děl Ladislava Klímy, se dočkalo zveřejnění až po autorově smrti. Ostatně jako téměř všechny jeho spisy.

Interpretovat životní postoje tohoto filozofa, básníka a dramatika je velmi složité. Otokar Březina ho nazýval myslitelem a beletristou, F. X. Šalda v něm viděl nejvolnější filozofickou osobnost. Zdeněk Neubauer o něm napsal: „Neváhám Klímu označit za apoštola – svědka a hlasatele – vzkříšeného Boha z vlastních sil.“

Ladislav zažil v dětství několik tragédií. Zemřeli mu čtyři sourozenci a matka. Možná i to ovlivnilo jeho vnímání světa, ve kterém nejcennější bylo osvobození se od materiálních hodnot a navyklých pravidel. „Svět je to, co v každý okamžik já z něho chci mít,“ napsal.

Klíma ve své nekonvenčnosti boural hranice mezi tím, co normální je a co není. Na důkaz toho například ukradl kočce zakousnutou myš a snědl ji. Ve svém díle často používal prvky hororu, různé přízraky, strašidla, proto byla řada jeho knih považována za science fiction.

Život na okraji společnosti, léta hladu, živoření i alkohol se podepsaly na jeho zdraví. Onemocněl tuberkulózou, na kterou v necelých padesáti letech zemřel.

Kdo to byl?

Tentokrát se ptáme na jméno režiséra, který u filmu začínal v roce 1943 a zkušenosti získával například u Martina Friče nebo Miroslava Cikána. Určitě znáte jeho trilogii s malým Vénou a jeho dědečkem hajným Strakou v podání Gustáva Valacha. Málokdo ví, že právě o tohoto slovenského herce režisér svedl tuhý boj s komunisty. Nedal se a do snímku Pod jezevčí skálou ho prosadil. Mezi jeho mistrná díla patří Flirt se slečnou Stříbrnou, Horký vzduch nebo Kateřina a její děti.

Jeho první ženou byla herečka Naděžda, rozená Maurerová. Jejich nejmladší dcera Veronika se rovněž vydala na hereckou dráhu.

V rámci pravidel soutěže může stejný opakovaně soutěžící divák obdržet cenu jen jednou za kalendářní rok.