ČT1

Kalendárium

30.7.2018 od 01:51 do 02:07

„Člověk raději poznává vesmír než sebe sama,“ soudil americký spisovatel Ernest Hemingway.

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

29. červenec 1958 – založení NASA

Řada filmů zobrazuje astronauty NASA. Ať už jde o fikci, nebo o příběhy inspirované skutečnými událostmi. Lidé jsou Vesmírem fascinováni. A NASA je s úspěchy astronautů neodmyslitelně spjatá. Trochu ve stínu slavných astronautů se skrývají roky tvrdé práce nejrůznějších vědeckých pracovníků.

A jaké byly začátky NASA? 29. července 1958 podepsal americký prezident Eisenhower zákon, kterým vznikl Národní úřad pro letectví a kosmonautiku, zkráceně NASA. Za vznikem vládní agentury stál z velké části šok Američanů ze sovětského úspěchu, když Sovětský svaz nečekaně jako první vypustil do vesmíru umělou družici, Sputnik 1, která obletěla Zemi. Právě NASA měla napravit pošramocenou pověst technologické vyspělosti, kterou se Amerika pyšnila. Program Mercury měl za cíl dopravit člověka na oběžnou dráhu Země, ale první vzlétl do vesmíru v roce 1961 Jurij Gagarin. V témže roce americký prezident John F. Kennedy prohlásil, že by Spojené státy chtěly do konce dekády vyslat člověka na Měsíc. A tak se také stalo. Po několika zkušebních letech přistála posádka Apolla 11 v červenci roku 1969 na Měsíci. První stopa člověka na Měsíci patřila Neilu Armstrongovi.

Nejde ale jen o objevování dalekého Vesmíru. Práce NASA spočívá také v průzkumu Vesmíru pomocí sond a satelitů a důležité je i mapování povrchu země z Vesmíru, podklady pro předpovědi počasí a další. Řada experimentů navíc vede k novým objevům v širokém spektru lidského poznání. A další dobrodružná zastávka? Pravděpodobně planeta Mars.

30. červenec 1818 – Emily Brontë († 19. 12. 1848)

Emily Brontë vyrůstala jako jedno z šesti dětí na severu Anglie v Haworthu, malé průmyslové obci obklopené vřesovišti. V domě u hřbitova je vzdělával a vedl k literatuře jejich otec, duchovní. Rodinu, bohužel, postihovala jedna tragédie za druhou. Matka jim zemřela pravděpodobně na rakovinu. Dvě sestry onemocněly na internátě a zemřely na tuberkulózu. Tři talentované sestry Charlotte, Emily a Anne vydaly společně, pod mužskými pseudonymy, sbírku básní. Ale až vydání románů je zapsalo mezi velikány literatury.

Nicméně, román Emily Brontë, Na Větrné hůrce, který dnes patří mezi klasická díla anglické literatury, řadí se k nejprodávanějším anglickým románům a byl několikrát zfilmován, kritiky v době vydání úplně nenadchl. Spíše šokoval. Text s propracovanou náročnou kompozicí, střídání vypravěčských perspektiv, ve kterém jsou ženské postavy často silnější a vzdělanější než jejich mužské protějšky, drsná krajina, občasné násilí, vášnivá a sebezničující láska, pomsta, žádný moralizující tón. Na viktoriánskou fikci unikátní počin, plně doceněn až modernějšími kritiky.

Emily Brontë zemřela v pouhých třiceti letech na tuberkulózu, jako většina rodiny. Její mistrovský román inspiroval umělce napříč obory v různých obdobích. Třeba uznávanou zpěvačku Kate Bush k napsání své nejpopulárnější písně.

1. srpen 1348 – † Blanka z Valois (1316)

Blanka z Valois byla první manželkou Karla IV. Ač pokřtěná jako Markéta, říkalo se jí Blanche, tedy Blanka. Pravděpodobně kvůli světlým vlasům. Přesné datum jejího narození není známé. Některé zdroje se rozcházejí i v roce. Do předem domluveného svazku manželského vstoupili, Blanka s Karlem, přibližně v sedmi letech, se svolením papeže.

Společně začali žít od svých čtrnácti let ve městě Lucemburk. Karel měl hodně povinností, takže Blanka žila v Lucemburku spíše sama, zatímco Karel hájil zájmy otce v severní Itálii. Po několika letech se Karel vrátil do Čech a nechal poslat pro svou ženu.

Pražané byli nejprve k manželce dědice Království českého, markraběte moravského, mírně skeptičtí. Mluvila jen francouzsky. Ale postupně se učila německy i česky. Její vystupování a francouzská móda udělaly na Pražany dojem. Problémy nastaly, když se nepohodla s druhou manželkou Karlova otce, Beatrix Bourbonskou, a Jan Lucemburský Blanku prý z pražského dvora na čas vypověděl. Beatrix Bourbonská ale v Praze dlouho nezůstala. Přesídlila do lucemburského hrabství.

Důležitým společným slavnostním okamžikem pro Karla s Blankou byla korunovace na českého krále a českou královnu v roce 1347 v bazilice na Pražském hradě.

Blanka z Valois porodila dvě dcery. Zemřela náhle v pouhých dvaatřiceti letech. Příčiny jsou nejisté. Spekulovalo se o moru, ale ten nebyl v dané době na území Čech tolik rozšířený. Jedna z možných variant je tuberkulóza. Karla IV. smrt milované manželky velmi zasáhla.

1. srpen 1943 – † Lýdie Vladimirovna Litvjaková ( 18. 8. 1921)

Lýdie Vladimirovna Litvjaková byla věhlasnou stíhací pilotkou za druhé světové války. Patřila mezi pouhé dvě ženy, které dosáhly titulu „eso“, tedy zaznamenaly minimálně pět vzdušných vítězství.

Lýdie si nechala říkat Lilja. Bílou lilii si nechala namalovat na bok svého stroje. Známá je ale i jako „Bílá růže ze Stalingradu“. Létat se naučila jako čtrnáctiletá ještě před válkou v leteckém klubu. Spolu s rodinou zažila šok, když jejího otce v době Stalinových čistek prohlásili za „nepřítele lidu“. V roce 1938 byl popraven. I přesto neváhala Litvjaková pro svou vlast nasazovat za války jako stíhací pilotka život. V roce 1941 začal platit Stalinův krutý rozkaz č. 270, který vojákům zakazoval vzdát se do zajetí. Kdo se bez odporu vzdal, mohl být na místě zastřelen jako dezertér a zrádce a celá rodina za to pak pykala. Zřítit se za německými liniemi, to se pilotům samozřejmě mohlo snadno přihodit. Muselo jít o velmi stresující faktor. 1. srpna roku 1943 se z bojového letu Litvjaková nevrátila. Útočily na ni německé stíhačky. Další svědectví chybí. Protože se nedařilo najít její ostatky, neobdržela navržený titul hrdiny Sovětského svazu. „Nezvěstní a zajatci se považovali za zrádce. Bylo nutné mít hrob a ostatky.“ Teprve na konci 60. let se našly trosky stroje s kostrou, které měla být podle pozdějších expertíz Litvjakové. Až v roce 1990 byla posmrtně vyznamenaná. Kolem jejího úmrtí ale stále panují dohady. Někteří historici předpokládají, že 1. srpna roku 1943 možná nezemřela.

Kdo to byl?

Tentokrát nás zajímá jméno ruského spisovatele, který za války sloužil jako důstojník dělostřelectva. Po válce byl kvůli dopisu příteli, ve kterém kritizoval Lenina a Stalina, zatčen a odsouzen do gulagu, kde strávil osm let. Poté ho čekalo vyhnanství. Když se směl vrátit do vlasti, učil a psal.

Jeho díla byla v Sovětském svazu brzy zakázaná. Po vydání stěžejního díla o Gulagu v zahraničí byl zbaven občanství a deportován za hranice Sovětského svazu. Do Ruska se vrátil až v devadesátých letech. Znáte jméno tohoto držitele Nobelovy ceny za literaturu?

V rámci pravidel soutěže může stejný opakovaně soutěžící divák obdržet cenu jen jednou za kalendářní rok.

Zdielať reláciu na Facebooku Späť na TV program
TOPlistTOPlist