ČT1

Kalendárium

22.7.2018 od 09:45 do 10:00

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

23. červenec 1783 – Hrabě Karel Chotek, Nejvyšší purkrabí Království českého († 28. 12. 1868)

Málokdo se zasloužil v 19. století o rozvoj Prahy tak, jako právě hrabě Karel Chotek. Tento příslušník staročeského šlechtického rodu Chotků z Chotkova se rozhodl, jak sám řekl „proměnit tu provinční Prahu v metropoli“. A svůj záměr taky vrchovatou měrou naplnil.

A nejen to. Hrabě Chotek vybudoval např. novou silnici, která spojuje Klárov a Brusnici. Dnes taky nese jeho jméno. Nechal metropoli nově osvítit, vydláždit, zavedl plechové cedule s názvy ulic a zřídil i veřejné záchodky.

Díky hraběti Chotkovi tu máme Smetanovo nábřeží. Zasloužil se o výstavbu druhého mostu přes Vltavu - Řetězového mostu císaře Františka I., dnešního kamenného mostu Legií.

Hrabě Karel Chotek se zabýval i zkrášlováním města, výsadbou stromů a další zeleně.

Jedním z takových počinů bylo zpřístupnění prvních veřejných městských sadů pod Letohrádkem královny Anny. Nejdříve s názvem Lidová zahrada, ale už od roku 1841 nesou po zásluze jméno svého zakladatele.

Za zmínku stojí i to, že tento Rakušan se začal i se svými syny učit česky, aby se mohl dorozumět s realizátory svých projektů. Mimochodem, učil je sám František Palacký. Jak přibývaly Chotkovy zásluhy, stejně tak bohužel rostl počet jeho nepřátel. Pod touto tíhou nakonec podal hrabě v roce 1843 demisi a odstěhoval se na svůj zámek ve Velkém Březně.

A ještě maličkost, právě tady žila i Chotkova vnučka Žofie, budoucí manželka následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este. Jejichž život ukončil atentát v Sarajevu.

Gimli Glider

23. července 1983 odstartoval Boeing 767 společnosti Air Canada z Ottawy do Edmontnu. Na palubě bylo 61 cestujících a 8 členů posádky v čele s kapitánem Bobem Pearsonem. Let probíhal hladce, byl krásný den a nikdo v tu chvíli ještě netušil, že v polovině cesty dojde tomuto 95 tun vážícímu stroji palivo!

Ve výšce 12 a půl kilometru začala kontrolka paliva nebezpečně blikat. První čerpadlo hlásilo nízký tlak, brzy na to se ozvalo i druhé. Pak přestal fungovat levý motor. Ve výšce 8000 metrů, 120 kilometrů od nejbližšího letiště vynechal i druhý. Z Boeingu se stal neovladatelný kluzák. Letadlo zmizelo i z radarů. V tu chvíli si první důstojník vzpomněl na opuštěnou vojenskou základnu Gimli, byla asi 70 km před nimi. Když se konečně po nekonečných minutách přiblížili, čekala kapitána další nebezpečná akce - dostat letoun do skluzu. Povedlo se, ale těsně nad dráhou zjistili, že z ranveje je závodiště dragsterů. Toho dne tu bylo plno rodin s dětmi. Letadlo klouzalo dolů, pak padlo na nos a na něm desítky metrů brzdilo. Kabinu zaplnil kouř. Konečně stroj zastavil. Potlesk kapitánovi od všech pasažérů byl víc než zasloužený. Tato katastrofa se šťastným koncem, kterou zavinila lidská chyba při přepočtu metrických jednotek při tankování paliva, nese od té doby jméno Gimli Glider – kluzák.

25. červenec 1918 – Jaroslav Paur († 21. 12. 1987)

Pro malíře a grafika Jaroslava Paura bylo město jedním z nejdůležitějších inspiračních zdrojů. Na prvním místě to bylo Kladno, kde se narodil. Později přibyla Varšava, kde pobýval v rámci studia na Akademii výtvarných umění. Bylo to těsně po válce a vybombardované město mu připadalo jako torzo zdevastovaných kulis.

Tento zážitek pak proměnil v cyklus 40 obrazů. Deformované tvary jako by odrážely i stav v tehdejší společnosti.

Dalším osudovým městem se pro Paura stala Paříž. Její poetika odstartovala jeho cestu k abstraktnímu umění. Na retrospektivní výstavě Jaroslava Paura v Muzeu Kampa stál uprostřed obrazů hvězdářský dalekohled. Nebyla to náhoda. Dalším zdrojem inspirace pro tohoto malíře byly totiž hvězdy a astronomie.

Když se podíváme na obrazy Jaroslava Paura, nebude překvapením, že jeho mottem byl citát Alberta Einsteina: „Nejkrásnější, co můžeme prožívat, je tajemno.“
žolík – historie plavání

Už Jan Amos Komenský ve svém Orbis Pictus uvedl, že plavání a skoky do vody jsou hodnotným tělovýchovným prostředkem. Pro lidi žijící poblíž řek a rybníků byla tato zábava snadno dostupná. Nicméně plavat v té době uměl málokdo. Začátkem 19. století byly otevřeny veřejné plovárny nejen v Praze, ale i v dalších městech. A zájem byl tak velký, že tam často byla doslova „hlava na hlavě“.

Počátky plavání sahají hluboko do historie. Už v roce 1587 vytvořil anglický teolog Everard Digby první manuál správného plavání. Měl dvě části, teoretickou a praktickou s ukázkami. Na nich byly vyobrazeny různé plavecké styly, ale také rady, jak bezpečně vstoupit do řeky. Tento průvodce varoval také před skákáním do bahnitých vod a doporučoval chodit k vodě nejméně ve dvou, neboť „nikdy nevíte, co se může stát“.

Plavání jako sportovní disciplínu do roku 1893 u nás nikdo neznal. Teprve o dva roky později se konaly na Vltavě první veřejné závody. Pro zajímavost, vrchním rozhodčím při nich byl spisovatel Ignát Herrmann. Začátkem 20. století vzniklo v Praze Sdružení plaveckých klubů. Ale teprve po 1. světové válce došlo k většímu rozvoji toho sportu. Byl založen Československý Amatérský Plavecký svaz, který měl za úkol nejen pořádání závodů, ale taky propagaci a zavedení povinné výuky plavání do škol.

Ale protože člověk je od přírody tak trochu líný tvor, nechala brzy část nadšenců plavání „plavat“ a objevila pohodlnější způsob, jak trávit čas na vodě.

Kdo to byl?

Tentokrát se vás budeme ptát na osobnost, která stvořila Phila Marlowa. Tedy přesněji postavu tohoto slavného detektiva. Jde o jednoho z nejvýznamnějších zástupců tzv. Americké tvrdé školy. A tvrdou školu připravil tomuto spisovateli a scenáristovi i život sám.

Byl náladový, psychicky labilní, velmi upnutý na matku. Možná i proto se později zamiloval do ženy o 18 let starší. Jeho matka mu ale až do své smrti nedovolila se s ní oženit. Démonem se pro tohoto skvělého vypravěče se stal alkohol. Propadal mu v různých životních etapách, poprvé po hrůzných zážitcích z bojů v první světové válce. Na jedné straně vynikající a skvěle placený autor hollywoodských trháků, na straně druhé plachý introvert a nespolehlivý alkoholik. Když mu v roce 1954 umřela tehdy už právoplatná manželka, pokusil se o sebevraždu. Byl ale natolik opilý, že to nezvládl. Alkoholismus ho pak zcela přemohl a v roce 1959 pohár jeho života definitivně přetekl.

V rámci pravidel soutěže může stejný opakovaně soutěžící divák obdržet cenu jen jednou za kalendářní rok.

Zdielať reláciu na Facebooku Späť na TV program
TOPlistTOPlist