Porážka českých stavů v bitvě na Bílé hoře roku 1620 byla nejosudovější událostí pro náš národ z celé třicetileté války, od jejíhož vypuknutí uplynulo 400 let (1998). Režie M. Petřík
Dne 8. 11. 1620 byli v bitvě na Bílé hoře čeští stavové poraženi vojsky císaře Ferdinanda II. Po prohraném boji čekalo na "nepřátele" exemplární potrestání. Někteří skončili na popravčím lešení na Staroměstském náměstí, jiní byli zbaveni všeho majetku a další alespoň přísně souzeni v nepřítomnosti. Císař Ferdinand II. využil příhodné situace a stavovskou moc ještě pronikavě oslabil vydáním tzv. "Obnoveného zřízení zemského". Začala násilná rekatolizace a ti, kteří nechtěli změnit víru svých otců, houfně opouštěli zemi. Nová zemská ústava rovněž do budoucna uzákonila dědičné právo Habsburků na český trůn. Ačkoli třicetiletá válka nebyla ještě zdaleka u konce, bojovníci za české zájmy svůj boj již nenávratně ztratili.