Samá žabina, řekne si houbařský začátečník při pohledu na nejběžnější druhy lupenatých hub. A. Goldflam a J. Polášek pod vedením mykologa J. Holce zjišťují, že houby nelze hodnotit podle vzhledu (2011). Režie P. Jirásek
Zatímco hřibovité houby sbírá v České republice skutečně téměř každý, s lupenatými houbami bývají často na štíru i poměrně zběhlí praktičtí houbaři. Málokdo se v nich vyzná natolik, aby bezpečně dokázal odlišit druhy jedlé od nejedlých, či dokonce jedovatých. Než se však průvodci tata (Arnošt Goldflam) a kluk (Josef Polášek) vypraví do lesa, dovolí si důkladnou odbočku do mykologického oddělení Národního muzea, kde jim přední český vědec Jan Holec osvětlí taje mykologických sbírek. Věděli jste, že houby se pro vědecké účely suší a lisují do herbářů ne nepodobných herbářům rostlin? A že v herbářích Národního muzea mohou vědci zkoumat plodnice nasbírané na našem území v 19. století či houby z mnoha exotických zemí? Jan Holec je navíc vynikající vypravěč, který opět dokáže k houbám strhnout i tak odmítavého posluchače, jakého hraje Josef Polášek. V lese Jan Holec přiblíží mnoho druhů, které laici šmahem odbývají slovem "žabina". Barevnou krásou mezi nimi vyniká lakovka ametystová, elegantní bizarností zaujme špička žíněná a chuťově jsou přitažlivé nejrůznější druhy václavek, a to nejen známá, ale s jinými druhy často zaměňovaná václavka obecná. Václavkám také bude patřit závěr dílu, tata a kluk se pokusí o svoji verzi oblíbeného václavkového guláše.