Rudolf Göbel
Rudolf Göbel se narodil 14. ledna 1953 v Jablunkově. Je duchovní a od dubna 2013 olomouckým biskupem Církve československé husitské. Po maturitě nedostal doporučení ke studiu na vysoké škole, protože jeho starší bratr emigroval. Nastoupil tedy do práce jako pomocný dělník. Studoval stomatologický směr Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Po promoci a vojenské službě pracoval jako stomatolog. Do Církve československé husitské vstoupil v roce 1988. Poté studoval na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V červnu 1993 přijal jáhenské svěcení a nastoupil do duchovenské služby v Náboženské obci v Ostravě-Svinově, kde působil i po přijetí kněžského svěcení v roce 1996. Od roku 2004 je farářem v Ostravě-Michálkovicích. Olomouckou diecézi zastupuje i v církevním zastupitelstvu. Je ženatý a má dvě dospělé dcery.

O nadosobních hodnotách
Panuje o nás představa, a často si to myslíme i my, že jsme národ bezvěrců. Dokonce i že jsme nejateističtější národ světa. Většina Čechů napsala při sčítání lidu "bez vyznání". A do kostela chodí málokdo. Ale stejně se stává, že když někdo zbohatne a začne se zajímat o nadosobní hodnoty, vypraví se do Indie nebo Nepálu a za nemalé peníze tam měsíc nebo dva sedí u nohou slavného guru a nechává se zasvěcovat do duchovních nauk východu.

Kdo nemá peníze na to, aby se vypravil do Orientu, hledá často pomoc ve svém trápení u lidí, kteří tvrdí, že mají tajemné schopnosti. Tím myslím dlouhou řadu kartářek, hadačů z ruky, věštců, vykladačů snů. Tak vidíme, že mnozí lidé u nás se snaží hlouběji vhlédnout do sebe a do poznání světa kolem a kladou si otázky, na které odpovídá právě náboženství.

Asi tedy není úplně pravda, co si o nás říká svět kvůli těm statistikám. Spíše tady možná vidíme důsledek 40 let soustředěné ateistické masáže, která v nás zasela předsudky vůči náboženství a hlavně vůči křesťanství. Je dobré si uvědomit, že jsou to křesťanské hodnoty a křesťanské postoje, které vytvářejí základ našeho životního stylu, našeho způsobu života.

Ptá se mladý Evropan, který hledal svou duchovní cestu, buddhistického mnicha, zda se může stát buddhistou. "Určitě můžete," odpověděl mu ten mnich. "Ale jestli opravdu chcete dojít osvícení, staňte se raději křesťanem, protože celý váš život je spoluutvářen křesťanstvím. Křesťanství ovlivňuje i váš jazyk a působí na vás už tím, že každý den chodíte kolem kostelů a kolem božích muk."

A tak bude opravdu nejšťastnější, když si pro naši duchovní cestu zvolíme některou z cest, které nám nabídne křesťanství. Vždyť i ta cesta osobního probuzení, kterou někdo hledá u buddhistů nebo hinduistů, je také u nás doma v naší křesťanské tradici. Je to cesta křesťanské mystiky, meditace a kontemplace. Cesta Terezie z Avily nebo Jana z kříže, abych uvedl jen dva nejznámější křesťanské vzory.

V naší vlasti mají dnes lidé o křesťanství jen zkreslené informace. Mám dobrou naději, že se nám to podaří změnit, a chtěl bych, aby přestalo platit to, co jsem slyšel: "Cizí chválíte a své neznáte, protože nevíte, co doma máte."